Grumman F7F Tigercat

F7F Tigercat
F7F Tigercat
Určení	palubní stíhací bombardér a noční stíhací letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Grumman Aircraft Engineering Corporation
První let	2. prosince 1943
Zařazeno	duben 1944
Uživatel	US Navy USMC
Vyrobeno kusů	363
Některá data mohou pocházet z datové položky.

F7F Tigercat byl první americký dvoumotorový palubní stíhač v řadové službě, který byl vyvinutý na základě požadavků amerického námořnictva z června 1941, které se opíraly o bojové zkušenosti v druhé světové válce. Nasazen byl však až v roce 1945 a do bojů zasáhl pouze okrajově.

Byl používán ještě v Korejské válce v padesátých letech. Celkem bylo vyrobeno 363 kusů včetně prototypů.

Vznik a vývoj

Dva prototypy (experimental version) Tigercatu nesly označení XF7F, po kterých následovala série 34 kusů jednomístné stíhací verze F7F-1, která byla vybavena radarem APS-6 v pouzdru pod křídlem. Následovalo 66 letounů varianty F7F-2, u které byl radar přemístěn do přídě namísto výzbroje. Zadní palivová nádrž byla demontována a její místo obsadil prostor pro pozorovatele. Verze F7F-3 obdržela pohonné jednotky typu Pratt & Whitney R-2800-34W Double Wasp a zvětšenou SOP. Většina z 363 letounů Tigercat byla stavěna v noční dvoumístné stíhací variantě F7F-3N, nebo jako fotoprůzkumný letoun F7F-3P. Poslední verzí byla F7F-4N se zesíleným drakem pro službu na letadlových lodích.

Nasazení

První operační jednotkou Tigercatů se v srpnu 1945 stala na japonské Okinawě operující stíhací peruť americké námořní pěchoty VMF(N)-533, vybavená pro noční stíhání stroji typu F7F-2N s prosklenou kabinou operátora radaru ve střední části trupu.

Jediné dva stroje byly ještě za války předány britskému námořnictvu. Prvý z nich (TT349) byl předán v prosinci 1944 výzkumné jednotce námořnictva v A&AEE v Boscombe Down. Druhý kus (TT346) prošel od února 1945 provozními zkouškami u 787. perutě FAA.

Do válečných operací však Tigercaty USMC ve větším počtu zasáhly až v Koreji u jednotek VMF(N)-513 a VMF(N)-542, kde vydržely do konce roku 1952.

Několik letounů bylo po vyřazení z výzbroje překonstruováno na vodní bombardér.

Uživatelé

• Spojené státy americké Spojené státy americké
  • Námořnictvo Spojených států amerických
  • Námořní pěchota Spojených států amerických (USMC Aviation)

Specifikace (F7F-1)

Údaje podle^[1]

Technické údaje

• Posádka: 1
• Rozpětí: 15,70 m
• Délka: 13,80 m
• Výška: 4,60 m
• Nosná plocha: 42,27 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 5943 kg
• Vzletová hmotnost: 10 235 kg
• Pohonná jednotka: dva dvouhvězdicové osmnáctiválce Pratt & Whitney R-2800-22W Double Wasp
  • Výkon motoru: 2100 hp (cca 1566 kW)

Výkony

• Maximální rychlost: 689 km/h
• Počáteční stoupavost: 1380 m/min
• Standardní dostup: 11 033 m
• Dolet bez přídavných nádrží: 1885 km

Výzbroj

• 4 × 20mm kanón AN/M3
• 4 × 12,7mm kulomet Browning
• 3 × puma o hmotnosti 454 kg nebo 6 neřízených raket HVAR, příp. 1 × torpédo nebo 3 neřízené střely Tiny Tim^[zdroj⁠?]

Odkazy

Reference

Literatura

• DORR, Robert. Stíhací esa Korejské války. Praha: Naše vojsko, 2003. 117 s. ISBN 80-206-0685-8. 
• MÁČE, Jan. Tigercat z Británie. Letectví a kosmonautika. Únor 2002, roč. 78., čís. 4, s. 27–29. ISSN 0024-1156. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Grumman F7F Tigercat na Wikimedia Commons
• Galerie Grumman F7F Tigercat na Wikimedia Commons
• (anglicky) Kamufláže letounu Grumman F7F Tigercat Archivováno 26. 12. 2014 na Wayback Machine.
• Grumman F7F-3 Tigercat