Douglas DC-2

DC-2
DC-2 PH-AJU
Určení	Dopravní a transportní letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Douglas Aircraft
První let	11. května 1934
Zařazeno	18. května 1934
Uživatel	USA (USAAC, USAAF, USMC,USN) Austrálie, Anglie, Československo, Finsko, Německo, Španělsko, Rakousko, Japonsko, SSSR, Francie, Čína
Výroba	1934 - červen 1937
Vyrobeno kusů	193 ks
Vyvinuto z typu	Douglas DC-1
Další vývoj	B-18 Bolo Douglas DC-3
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Douglas DC-2 byl dvoumotorový dopravní letoun zalétaný 11. května roku 1934 (sériové číslo 1237, NC-13711); soutěžil s letounem Boeing 247.

Letoun vycházel z prototypu DC-1 s několika úpravami (delší trup, 14 míst pro cestující, silnější motory). Letoun jako první koupila společnost TWA; stroj zaujal i ostatní americké dopravce a TWA následovaly. Letouny pro evropské zákazníky (KLM 21 letounů, LOT DC-2B s motory Bristol Pegasus VI, Swissair 6 strojů, CLS a LAPE) se montovaly ve firmě Fokker v Nizozemsku, kde z dílů dodávaných z USA vzniklo 39 letounů. Jednu DC-2 (s. č. 1413, URSSM-25) zakoupil Sovětský svaz ke studijním a zkušebním účelům, v březnu 1934 zakoupilo licenci Japonsko. Jeden vzorový stroj byl dodán v dílech a pět DC-2 vyrobila společnost Nakadžima Hikóki K. K.

I když byl letoun později zastíněn úspěšným následníkem DC-3, tak byl první letoun, který ukázal, že pasažér může cestovat pohodlně a spolehlivě. Na důkaz toho se první letoun společnosti KLM (DC-2 PH-AJU) účastnil závodu MacRobertson Air Race mezi Londýnem a Melbourne. Z dvaceti účastníků dorazil druhý za letounem de Havilland DH.88. Cesta letounu DC-2 trvala 90 h a 13 min, ve vzduchu byl 81 h a 10 min.

Použití v Československu

Celkem pět strojů DC-2 bylo používáno i společností ČLS (Československá letecká společnost). První dvě letadla DC-2 (s. č. 1581, OK-AIA a s. č. 1582, OK-AIB) dopravce získal v roce 1936 a nasadil na lince Praha – Vídeň a Praha – Amsterdam. Letadlo OK-AIA však bylo 20. dubna 1936 zničeno při přistávání v nepříznivém počasí při prvním letu pod ČLS. Už koncem roku 1936 však bylo nahrazeno DC-2 s. č. 1562, OK-AIC. Po vzniku protektorátu stroje ČLS brzy dolétaly, vzhledem ke skutečnosti, že podle říšského leteckého práva mohla leteckou dopravu zabezpečovat výhradně Deutsche Lufthansa, která převzala zbytek DC-2 společnosti ČLS ([1], [2])

Němci předali dva letouny DC-2 společnosti ČLS do Finska. První OK-AIB nesl po záboru německou imatrikulaci D-AAIB a v březnu 1941 se dostal k finské společnosti Aero Oy jako OH-DLA. Od 14. května létal jako OH-LDA se jménem "Voima". V roce 1949 stroj převzalo finské letectvo s označením DO-2 a pojmenovalo "Isoo-Antti". Druhou DC-2 ve Finsku byla OK-AIO, která u Aero Oy sloužila nejprve jako OH-DLB, poté OH-LDB "Sisu" a nakonec u finského letectva s trupovým označením DO-3 a jménem "Pikku-Lassi". Vyřazeny byly v roce 1956.

Varianty

Několik letounů DC-2 bylo vyrobeno pro vojenské letectvo s několika úpravami:

• 1 XC-32 - 16místný transportní letoun, později létající velitelské stanoviště.
• 18 C-33 - Transportní letoun pro náklad; na konci trupu měl odklápěcí dveře.
• 2 YC-34 - Letoun pro VIP. později přeznačen na C-34.
• 1 C-38 - Upravená verze C-33 s kýlovkou a ocasními plochami jako DC-3. Poháněly ho dva motory Wright R-1820-45 o výkonu 930 hp (694 kW) každý. Původní označení bylo C-33A.
• 35 C-39 - Letoun složený z dílů pro DC-2 a DC-3. Poháněly ho dva motory Wright R-1820-55 o výkonu 975 hp (727 kW) každý
• 1 C-41 - Letoun pro VIP. S motory Pratt & Whitney R-1830-21 o výkonu 1200 hp (895 kW) každý
• 1 C-42 - Letoun pro VIP. S motory Pratt & Whitney R-1830-21 o výkonu 1200 hp (895 kW) každý, plus dva podobné přestavěné C-39.
• R2D - Jeden transportní letoun pro US Navy.
• R2D-1 - Čtyři transportní letouny pro US Navy.

24 dopravních DC-2 na začátku druhé světové války byly označeny C-32A.

• DC-2A - Označení dvou civilních DC-2 s motory Pratt & Whitney Hornet.
• DC-2B - Označení dvou DC-2, prodaných do Polska (LOT). Letoun poháněly dva britské motory Bristol Pegasus VI.

Dochované stroje

V současné době už žádný letoun DC-2 není ve službě. Nicméně 4 přežily do 21. století :

• c/n 1404: Aviodrome museum v Lelystadu, Nizozemsko vlastní poslední letuschopný DC-2. Je to bývalý letoun amerického námořnictva, nese znaky KLM a někdy je k vidění na leteckých akcích v Evropě.
  Tento letoun (N39165) je nyní zařazen v USA a je umístěn v Houstonu.
• c/n 1368: Bývalý letoun společnosti Pan Am, který byl používán společností Douglas historical foundation než jí roku 1997 koupil Boeing. Nyní je umístěn v leteckém muzeu v Seattlu.
  Tento letoun (N1934D) nedávno letěl do Santa Maria v Kalifornii pro nový nátěr.
• c/n 1288: Toto je druhý letoun v Nizozemsku, vlastní ho společnost Dutch Dakota Association. Letoun není letuschopný, potřebuje mnoho oprav. Jeho první majitel byla společnost Eastern Air Lines.
• Jeden DC-2 je uchován ve finském muzeu. Jiný letoun bez křídel (c/n 1562) je k vidění v jiném finském muzeu.^[1]
• c/n 1292: Tři letouny DC-2 jsou zachovány v Austrálii, tento letoun (c/n 1292) je jeden z deseti, které patřily společnosti Eastern Airlines DC-2, než byly během druhé světové války koupeny australským letectvem jako A30-9; nyní je dáván dohromady v Australském leteckém muzeu.

Specifikace (DC-2)

Technické údaje

• Posádka: 2 - 3
• Kapacita: 14 cestujících
• Délka: 19,1 m
• Rozpětí: 25,9 m
• Výška: 4,8 m
• Hmotnost (prázdný): 5 650 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 8 420 kg
• Pohonná jednotka: 2× hvězdicový motor Wright Cyclone GR-F53, každý o výkonu 730 hp (540 kW)

Výkony

• Maximální rychlost: 338 km/h
• Dolet: 1 750 km
• Dostup: 6 930 m
• Stoupavost: 310 m/min

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Douglas DC-2 na Wikimedia Commons
• www.letadla.info - Douglas DC-2
• (anglicky) Tomato Eins: The DC-3's Father: The Douglas DC-2 na YouTube