Grumman F6F Hellcat

F6F Hellcat
Určení	stíhací letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Grumman
První let	26. června 1942
Zařazeno	1943
Vyřazeno	1954 (USN) 1960 (Uruguay)[1]
Uživatel	Americké námořnictvo Námořní pěchota Royal Navy Francouzské námořnictvo
Výroba	1942-45
Vyrobeno kusů	12 275 ks[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Grumman F6F Hellcat byl americký palubní stíhací letoun zkonstruovaný v roce 1942 společností Grumman, která vycházela ze svých zkušeností s typem F4F Wildcat. Původně zamýšlela inovaci tohoto stroje, avšak nakonec se rozhodla pro zcela novou konstrukci letounu.

Vývoj

První prototyp stroje s označením XF6F-1 vzlétl již 26. června 1942. Stroj zalétával pilot Sheldon A. Converse. Ukázalo se, že výkon motoru Wright R-2600 je nedostačující, proto byl nahrazen výkonnějším Pratt & Whitney R-2800. Ještě týž rok začala sériová výroba, která probíhala v masovém měřítku a v roce 1943 začaly být Hellcaty vyzbrojovány americké letadlové lodě. Stroje byly neustále zdokonalovány, byla rovněž postavena verze noční stíhačky s radarem či verze průzkumná s fotografickým přístrojem. Některé letouny byly za Korejské války přestavěny na bezpilotní létající bomby (F6F-5K). Celkem bylo vyrobeno 12 275 strojů.

Bojové nasazení

Letouny Grumman F6F Hellcat se spolu se stroji F4U Corsair získaly v leteckých soubojích na moři dominantní postavení. Hellcatům byly v Tichomoří přiznány 3/4 všech sestřelů nepřátelských letadel (v různých pramenech se udává buď 5 155 až 5 163 sestřelů^[3] japonských letounů), létalo na něm 305 leteckých es a nejúspěšnějším z nich byl David McCampbell, jenž se se svojí "Minsi" a "Minsi III" stal během 5 měsíců nejúspěšnějším stíhačem amerického námořnictva s 34 potvrzenými sestřely. Ačkoliv byl Hellcat dvakrát těžší než Zero, vyrovnával to silnou výzbrojí, robustní konstrukcí, dobrou pasivní ochranou pilota i nádrží a konečně propracovanou taktikou nasazení. Díky Hellcatům se vojenská situace v Tichomoří obrátila. Letouny F6F ničily japonské stroje ve velkém, při 66 530 bojových letech sestřelily až 6 153 letounů při ztrátě 270 ve vzdušných soubojích, poměr sestřelů tak byl 19,1 ku 1 ve prospěch pilotů Hellcatů.^[3] Jedna z bitev v Pacifiku dokonce dostala název „Velké střílení krocanů u Marian“. Díky dobrým zkušenostem si 1100 strojů odebralo Spojené království v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu. Sloužily na letadlových lodích i pozemních základnách Royal Navy. Po druhé světové válce si letouny zakoupila Francie, která je použila v bojích nad Indočínou, Argentina a letectvo Uruguaye, které Hellcaty vyřadilo až v roce 1961.

Uživatelé

(Údaje dle publikace Grumman Aircraft since 1929.^[2])

• Argentina Argentina
  • Argentinské námořnictvo
• Francie
  • Aéronavale
  • Armée de l'air
• Paraguay Paraguay
  • Paraguayské námořnictvo
• Spojené království Spojené království
  • Fleet Air Arm
• Spojené státy americké Spojené státy americké
  • United States Navy
  • United States Marine Corps Aviation
  • National Advisory Committee for Aeronautics
• Uruguay Uruguay
  • Uruguayské námořnictvo

Specifikace (F6F-5)

Údaje dle^[2]

Technické údaje

• Rozpětí: 13,06 m
• Rozpětí se složeným křídlem: 4,93 m
• Délka: 10,24 m
• Výška: 3,99 m
• Nosná plocha: 31,03 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 4 190 kg
• Vzletová hmotnost: 5 779 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 6 991 kg
• Plošné zatížení: 186 kg/m²^{[pozn. 1]}
• Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený dvouhvězdicový osmnáctiválec se vstřikováním vody do válců a dvoustupňovým kompresorem Pratt & Whitney R-2800-10W Double Wasp
• Výkon pohonné jednotky: 2 000 hp (1 491,4 kW), při injektáži vody až 2 200 hp.
• Poměr výkon-hmotnost: 2,9 kg/hp^{[pozn. 2]}

Výkony

• Maximální rychlost: 611 km/h ve výši 7 130 m
• Cestovní rychlost: 270 km/h
• Stoupavost: 15,1 m/s
• Dostup: 11 370 m
• Dolet: 1 520 km
• Maximální dolet: 2 180 km

Výzbroj

• 6 × kulomet AN/M2 Browning ráže 12,7 mm se zásobu munice 2 400 nábojů (6x400) a přibližně 30 sekundy palby^{[pozn. 3]}
• 3 × závěsník pro pumu o hmotnosti 1000 liber (454 kg) nebo raketu Tiny Tim^{[pozn. 4]}
• 6 × závěsník pro rakety HVAR

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• Grumman F6F Hellcat — Pilot’s Flight Operating Instructions
• Charles A. Mendenhall, Gallant Grummans in World War II, ISBN 0-87938-177-9
• A. Jarski, W. Pajdosz, F6F Hellcat, Monografie Lotnicze, ISBN 83-86208-05-8
• Časopis Letectví & Kosmonautika
• VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc: Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9. 
• SCHMID, Jaroslav, Letadla 1939-45 Stíhací a bombardovací letadla USA, nakl. Fraus Plzeň, 1992 (2. vyd.) ISBN 80-85784-01-7

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Grumman F6F Hellcat na Wikimedia Commons
• Grumman F6F-3 Hellcat
• The Intel Report: Why the Hellcat Dominated the Zero at the Battle of the Philippine Sea na YouTube (anglicky)