Douglas XB-19

Douglas XB-19
Určení	strategický bombardér
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Douglas
První let	27. červen 1941
Vyřazeno	sešrotován 1949
Uživatel	USAAC
Vyrobeno kusů	1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Douglas XB-19 byl těžký bombardér, vyvíjený firmou Douglas pro americké letecké síly (USAAC) v době druhé světové války. Svého času to byl největší americký bombardér (a to až do roku 1946). Původně byl označen XBLR-2 (experimentální bombardér s dlouhým doletem).

Vznik a vývoj

S vývojem XB-19 se začalo v roce 1935 podle specifikací amerického letectva na stavbu pokročilého těžkého bombardéru s dlouhým doletem. Zpočátku byl vývoj XB-19 označen za tajný a nazýván Projekt D. První prototyp byl objednán 19. listopadu 1937 a měl být dodán v březnu 1938. Existoval také konkurenční projekt firmy Sikorsky, ten byl ale v roce 1936 zrušen, protože byl hodnocen jako horší než XB-19.

Vývoj typu se neustále protahoval pro nedostatek financí a letoun už před dokončením zastaral. Firma Douglas dokonce musela použít část vlastních prostředků a personálu, který byl podle ní potřeba na vývoji nadějnějších typů. Zrušit projekt jí ale letectvo nepovolilo a trvalo na jeho dodání pro testy. Účelem XB-19 pak bylo testování letových schopností a technických řešení, použitelných pro konstrukci těžkých bombardérů.

XB-19 rozměrný čtyřmotorový dolnoplošník s příďovým podvozkem. Měla ho pohánět čtveřice řadových motorů Allison XV-3420-1, což byly zdvojené motory Allison V-1710. Nakonec ale byly použity motory Wright R-3350. Ty poháněly třílisté, nestavitelné vrtule. Pumy mohl nést jak v pumovnici, tak na podvěsech pod křídlem.

Výzbroj XB-19 byla velice silná. Mimo jiné nesl letecký kanón ráže 37 mm a 7,62 mm kulomet v předním střelišti a přední horní věži. Neměl ale žádné pancéřování ani samosvorné obaly palivových nádrží. Posádka se skládala z 18 mužů a tvořili jí pilot, druhý pilot, velitel, navigátor, letecký inženýr, radista, střelci a dva technici. Ti měli v trupu letounu k dispozici malou kabinu se šesti sedadly a šesti palandami. V křídle byly chodby, kterými se mechanici dostali přímo k motorům a v trupu byla dokonce i kuchyně.

První let proběhl 27. června 1941, celé tři roky po objednání stavby prototypu. Po skončení testů byl prototyp upraven na dopravní letoun. Dostal motory Allison V-3420-11 a označení XB-19A. V roce 1949 byl sešrotován.

Specifikace

Technické údaje

• Osádka: 18
• Délka: 40,2 m
• Rozpětí: 64,6 m
• Výška: 13,0 m
• Nosná plocha: 417 m²
• Plošné zatížení: 170 kg/m²
• Hmotnost prázdného letounu: 63 500 kg
• Vzletová hmotnost: 72 000 kg
• Max. vzletová hmotnost: 74 400 kg
• Pohonná jednotka: 4 × vzduchem chlazený přeplňovaný zážehový čtyřdobý dvouhvězdicový osmnáctiválec Wright R-3350

Výkony

• Maximální rychlost: 426 km/h
• Cestovní rychlost: 266 km/h
• Operační dostup: 12 000 m
• Stoupavost: 3,3 m/s
• Dolet: 6800 km
• Maximální dolet: 12 500 km

Výzbroj

• 5 × kulomet Browning ráže 12,7 mm
• 6 × kulomet Browning ráže 7,62 mm
• 2 × 37mm kanón
• až 8480 kg pum

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Douglas XB-19 na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Douglas XB-19 na Wikimedia Commons
• Douglas XB-19