Zbyněk Hejda

Zbyněk Hejda
Zbyněk Hejda (2009)
Zbyněk Hejda (2009)
Narození2. února 1930
Hradec Králové
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí16. listopadu 2013 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníevangelický hřbitov v Horních Dubenkách
Alma materUniverzita Karlova
Povoláníjazykovědec, básník, překladatel, historik a spisovatel
OceněníCena Jaroslava Seiferta (1996)
Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2012)
účastník odboje a odporu proti komunismu
Politická stranaKomunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zbyněk Hejda (2. února 1930, Hradec Králové – 16. listopadu 2013, Praha) byl český básník a překladatel. V roce 1989 obdržel Cenu Toma Stopparda, v roce 1996 Cenu Jaroslava Seiferta.

Život

Maturoval roku 1949 na klasickém gymnáziu v Hradci Králové. Vystudoval estetiku a dějiny umění na Filozofické fakultě UK, kde pak byl v letech 1953–1958 odborným asistentem na katedře dějin dělnického hnutí a KSČ. Od roku 1958 do roku 1968 pracoval ve Vlastivědném středisku Pražské informační služby. V 60. letech též patřil k okruhu autorů časopisu Tvář. V letech 1968-1969 byl redaktorem nakladatelství Horizont. Z nakladatelství odešel na protest proti vyhození jeho ředitele Emanuela Mandlera.

Poté se vyučil knihkupcem a pracoval jako antikvář (ve Štěpánské a Dlážděné ulici v Praze). Po podepsání Charty 77 musel opustit místo v antikvariátu (1979) a živil se jako domovník. Od té doby také pracoval pro Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. V letech 1985–1989 působil v samizdatovém konzervativním časopisu Střední Evropa, k jehož zakladatelům patřil.[1] Roku 1989 byl šéfredaktorem samizdatového čtvrtletníku Sport.[2]

Po sametové revoluci šest let přednášel kulturní antropologii v Ústavu humanitních věd 2. lékařské fakulty UK. Žil v Praze a byl stálým přispěvatelem Revolver Revue.

Dílo

Svým dílem volně navazuje na literární expresionismus, jehož představitele (Georga Trakla, Gottfrieda Benna) také překládal.

  • A tady všude muziky je plno, 1963 (bibliofilie), 1993
  • Všechna slast, 1964, 1993
  • Blízkosti smrti, Mnichov 1985; přeprac. 1992
  • Lady Felthamová, česko-francouzsky Paříž 1987; 1992
  • Pobyt v sanatoriu, 1993
  • A tady všude muziky je plno, 1993
  • Nikoho tam nepotkám, 1994
  • Valse melancolique, 1995
  • Básně, 1996 – souborné vydání; ed. V. Färber a A. Petruželka
  • Překlady, 1998 (G. Benn, G. Trakl, E. Dickinsonová)
  • Cesta k Cerekvi, 2004 – Deníkové záznamy z let 1960–1962
  • Sny..., 2007 – Záznamy snů od 50. let.

Ocenění

V roce 2011 se stal čestným občanem v jeho rodném Hradci Králové.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ve věku 83 let zemřel básník, historik a překladatel Zbyněk Hejda. iDNES.cz [online]. 2013-11-16 [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ Zbyněk Hejda. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ Cena RR | Revolver Revue. revolverrevue.cz [online]. [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2012 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ Čestní občané města. www.hradeckralove.org [online]. [cit. 2023-12-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Laureáti Ceny Jaroslava Seiferta
Dominik Tatarka (1986) • Ludvík Vaculík (1987) • Ivan Diviš (1988) • Karel Šiktanc (1989) • Emil Juliš (1990) • Jiří Kolář (1991) • Ivan Wernisch / Josef Hiršal (1992) • Bohumil Hrabal (1993) • Milan Kundera (1994) • Antonín Brousek / Petr Kabeš (1995) • Zbyněk Hejda / Jiřina Hauková (1996) • Karel Milota (1997) • Věra Linhartová (1998) • Jiří Kratochvil (1999) • Pavel Šrut (2000) • Zdeněk Rotrekl (2001) • Jiří Gruša (2002) • Miloslav Topinka (2003) • Viktor Fischl / Josef Škvorecký (2004) • Michal Ajvaz / Jiří Suchý (2005) • Ivan Martin Jirous (2006) • František Listopad (2007) • Václav Havel (2008) • Ludvík Kundera (2009) • Jáchym Topol (2010) • Karel Šiktanc (2011) • Vladimír Binar (2012) • Eugen Brikcius (2015) • Jiří Brabec / Jiří Opelík (2017) • Miroslav Petříček (2019)
Laureáti Ceny Toma Stopparda
Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1987) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021)
Autoritní data Editovat na Wikidatech