Václav Havlíček

prof. Ing. Václav Havlíček, CSc.
Václav Havlíček na knižním veletrhu Svět knihy 2010
Václav Havlíček na knižním veletrhu Svět knihy 2010
Narození28. července 1943 (80 let)
České Budějovice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Alma materČVUT v Praze
Povolánípedagog
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2012)
Čestné občanství města Kladna
PředchůdceJiří Witzany
ChoťMarie Havlíčková
Dětidcera Tereza a synové Václav a Štěpán
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Havlíček (* 28. července 1943 České Budějovice) je český elektrotechnik a bývalý rektor ČVUT (2006–2014).

Biografie

Studium a pedagogická činnost

Vystudoval FEL ČVUT, obor měřící a řídicí technika, následně na FEL ČVUT vyučoval. V letech 1993–1994 vyučoval dva semestry matematiku v lokální komunitní škole North Hennepin Community College USA.[1]

Rektor ČVUT

Václav Havlíček byl místopředsedou České konference rektorů od roku 2007 do roku 2010 jako všichni předchozí rektoři ČVUT. Do následujícího období však nebyl opakovaně zvolen, a to navzdory třem pokusům (ve volbách 2011, doplňovacích volbách v roce 2012 a ve volbách 2013).[2] Pražské technické univerzity v předsednictvu zastupoval rektor VŠCHT.

Zvolení Václava Havlíčka do funkce rektora nebylo jednomyslné. Velká část Akademického senátu se cítila Václavem Havlíčkem podvedena. Akademický senát ČVUT proto v rozhodnutí[3] následně vyjádřil záporné stanovisko ke třem kandidátům Václava Havlíčka na jeho zástupce (prorektory) – C. Granju – obdržel 5 hlasů, M. Pavlíka 11 hlasů a 13 hlasů z celkového počtu 45 hlasů.[3]

Město Kladno mu 17. září 2013 udělilo Čestné občanství, za zásluhy o založení Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT a jejího působení v Kladně.[4] Rovněž fakulta biomedicínského inženýrství udělila prof. Václavu Havlíčkovi medaili „za osobní přínos při zakládání FBMI“.[5]

Kontroverze

Jeho působení na ČVUT bylo poznamenáno korupční aférou ředitele kolejí a menz SÚZ Zdeňka Zmrzlíka,[6][7] který byl přijat předchozím rektorem. Následující rektor Petr Konvalinka k těmto aférám uvedl: „Byl jsem vždy pro to, aby se vůči bývalému řediteli Zmrzlíkovi postupovalo razantně, ale mělo se postupovat ještě razantněji.“[8] Václav Havlíček na konci svého funkčního období podal řediteli Zmrzlíkovi výpověď a na žádost Akademického senátu podal také tři trestní oznámení. Proti neplatnosti této výpovědi se Zdeněk Zmrzlík odvolal u soudu a ten se protáhl za konec druhého funkčního období Václava Havlíčka.[9] Podaná trestní oznámení na Zdeňka Zmrzlíka se, jak prohlásil rektor Petr Konvalinka, který nastoupil po Václavu Havlíčkovi, táhnou a vlečou, dokonce jedno se přesunulo z Prahy do Středočeského kraje a zpět do Prahy, mezitím se k němu ztratila dokumentace.[10] Václav Havlíček v příloze Lidových novin - Česká pozice (v článku nazvaném „ČVUT hledá viníky rozkrádání kolejí a menz“) k aféře uvedl: „Dostávali jsme na jeho Zmrzlíkovu činnost anonymní stížnosti, které jsme asi podcenili“.[10]

Odborná praxe

  • 1966–1968: asistent ČVUT FEL Katedra teoretické elektrotechniky
  • 1969–dosud: odborný asistent, docent, profesor Katedra teorie obvodů
  • 1969–1976: samostatný konstruktér Strojtex Praha
  • 1977–1981: samostatný výzkumný pracovník VÚ polygrafický Praha
  • 1984–1991: vědecký pracovník VÚSE Běchovice
  • 1993–1994: výuka matematiky v NHCC Minneapolis – USA
  • 1994–1996: proděkan pro rozvoj ČVUT FEL
  • 1997–2003: prorektor pro rozvoj ČVUT
  • 2006–2014: rektor ČVUT
  • 2015–2017: výuka Elektrických strojů a pohonů Jihočeská univerzita[11]

Speciální kurzy

  • 1997 – 2 týdny seminář: Managing Universities for Today and Tomorrow, Bath University, Velká Británie
  • 1999 – cyklus 4 třídenních seminářů: The European Dimension of Institutional Quality Management, QSC Open University London
  • 2000 – cyklus 5 třídenních seminářů: The European Dimmension of Higher Education, Centre for higher education policy studies University of Twente, Holandsko

Nejvýznamnější tvůrčí a publikační aktivity

Za dobu působení 52 let na ČVUT, je autorem (spoluautorem) 4 monografií, přes 60[zdroj⁠?] původních[zdroj⁠?][12] článků v časopisech a příspěvků na konferencích (převážně mezinárodních[zdroj⁠?]). Dále 16 skript (3 tituly v angličtině), 14 autorských osvědčení a patentů. Konstrukce speciálních měřicích systémů realizovaných ve VÚSE Běchovice. Ocenění na DNT elektronického výzkumu 1988 a Zlatá medaile INVEX’90 (vždy jako jeden z řady členů kolektivu).

Vedení výzkumného kolektivu, který realizoval unikátní automatizovaný měřicí systém KF 7, využívaný ve Válcovnách plechu Frýdek-Místek ke kontrole jakosti magnet. materiálů.

Členství ve vědeckých radách a komisích

  • člen, VR FEL ČVUT (1990, 1994–2015), VR ČVUT (1997–2003, 2006–dosud), VR University Karlovy (1997–2003), VR VŠE Praha (2001–2003) a VR TUL (2006–dosud)
  • člen Řídicí komise informačního systému ČVUT (1997–2006)
  • člen pedagogické komise FEL ČVUT (v letech 1990–1992 a 1994–1996 předseda)
  • člen 14 profesorských resp. habilitačních jmenovacích komisí (8× předseda)
  • člen slovenské komise pro obhajoby DrSc. v oboru teoretická elektrotechnika
  • člen Rady programu PROGRES MPO ČR
  • člen poradního orgánu MŠMT ČR (automaticky v rámci rektorské konference)
  • předseda mezinárodního evaluačního teamu University of Tirana (jednorázově před 15 lety)
  • tajemník mezinárodního evaluačního teamu VŠB-TUO Ostrava (jednorázově v minulosti)
  • člen VNR FA
  • člen akademického sněmu AVČR

Členství v tuzemských a zahraničních společnostech a organizacích

  • člen Rady a výkonného výboru EAEEIE (European Association for Education of Electrical and Informatic Engineering)
  • člen výkonného výboru EAIR (European Higher Education Society)(2002–2004)
  • člen představenstva CESNET, z.s.p.o. (1999–2003)
  • člen představenstva VV EUNIS-CZ (European University Information Systems)
  • člen představenstva ČKR a místopředseda pro záležitosti ekonomické a sociální (do roku 2010, následně třikrát ze sebou nebyl znovuzvolen)

Osobní život

Je ženatý s Marií Havlíčkovou, se kterou má dceru Terezu Táborskou a dva syny, Václava a Štěpána.

Reference

  1. ↑ VÁCLAV, Havlíček. curriculum vitae [online]. [cit. 2016-02-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. 
  2. ↑ ČKR - volby [cit. 2016-03-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b http://intranet.cvut.cz/cs/ao/as/fo2008-10/resolveuid/1bb335aafcbff19398a1a553d1811e96
  4. ↑ Mestokladno.cz: Čestné občanství
  5. ↑ https://www.fbmi.cvut.cz/sites/default/files/2021-09-fotogalerie/FBMI_Publikace15let_naWeb.pdf
  6. ↑ Práce pro policii: Jak se hospodařilo na ČVUT. Česká pozice [online]. 2013-03-19. Dostupné online. 
  7. ↑ Kam tečou miliony na ČVUT. Televize Nova [online]. 2013-23-05. Dostupné online. 
  8. ↑ Tuneláž vysokoškolských kolejí: policie si přehazuje spis a ztratila dokumenty. Lidové noviny, str. 2. Dostupné online. 
  9. ↑ Lidovky.cz [online]. Lidovky.cz, 2014-07-03 [cit. 2016-05-30]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b ČVUT hledá viníky rozkrádání menz a kolejí. Česká pozice - Lidové noviny [online]. 2014-07-03. Dostupné online. 
  11. ↑ Archivovaná kopie. Rozvrh hodin - Elektrické stroje a pohony, Prof. Ing. Václav Havlíček, CSc., Jihočeská univerzita [online]. [cit. 23.3.2016]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-04. 
  12. ↑ Nutno doložit, pokud takové publikace existují. Žádná z uvedených údajných publikací není uvedená v žádné z hlavních mezinárodních databází publikací, přitom již pro udělení titulu Ph. D. je dnes zapotřebí nejméně dvou opravdových mezinárodních publikací. Jako zdroj ovšem samozřejmě nemůže sloužit vlastní sdělení Václava Havlíčka.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Havlíček na Wikimedia Commons
  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Havlíček
  • http://tn.nova.cz/zpravy/tv-archiv/na-vlastni-oci/na-vlastni-oci-jak-vypada-zivot-s-jakyllem-a-hydem-pod-jednou-strechou.html
  • http://www.lidovky.cz/rektor-cvut-vaclav-havlicek-chceme-mezi-petici-elitnich-skol-pr8-/ln_veda.asp?c=A110217_121445_ln_domov_ape
  • Lidové noviny 21. 6. 2014, str. 2: Tuneláž vysokoškolských kolejí: policie si přehazuje spis a ztratila dokumenty http://www.lidovky.cz/cvut-hleda-viniky-tunelovani-koleji-v-hledacku-policie-je-exreditel-zmrzlik-1va-/zpravy-domov.aspx?c=A140621_110514_ln_domov_ele
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Rektoři ČVUT
Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–
České vysoké učení technické v Praze
Autoritní data Editovat na Wikidatech