Separace proměnných

Separace proměnných (Fourierova metoda) je postup při řešení obyčejných a parciálních diferenciálních rovnic v matematice založený na převedení nezávislé proměnné na jednu stranu a závislé proměnné na druhou stranu rovnice a následné integraci obou stran rovnice.

Separaci proměnných nelze provést u všech diferenciálních rovnic. Rovnice, u kterých separaci proměnných provést lze, bývají označovány jako separabilní (separovatelné).

Obyčejná diferenciální rovnice

Předpokládejme, že diferenciální rovnici lze zapsat ve tvaru

d d x f ( x ) = g ( x ) h ( f ( x ) ) {\displaystyle {\frac {\mathrm {d} }{\mathrm {d} x}}f(x)=g(x)h(f(x))}

pro y = f ( x ) {\displaystyle y=f(x)} můžeme psát:

d y d x = g ( x ) h ( y ) . {\displaystyle {\frac {\mathrm {d} y}{\mathrm {d} x}}=g(x)h(y).}

Pokud h(y) ≠ 0, můžeme rovnici upravit:

d y h ( y ) = g ( x ) d x , {\displaystyle {\mathrm {d} y \over h(y)}={g(x)\mathrm {d} x},}

takže na každé straně rovnice je jenom jedna z proměnných x a y. S dx (a dy) můžeme pracovat jako s jinými prvky ve výrazu, aniž by nás zajímala formální definice dx jako diferenciálu.

Alternativní zápis

Místo Leibnizovy notace můžeme použít zápis

1 h ( y ) d y d x = g ( x ) , {\displaystyle {\frac {1}{h(y)}}{\frac {\mathrm {d} y}{\mathrm {d} x}}=g(x),}

ze kterého ale není zcela zjevné, proč se tato metoda nazývá „separace proměnných“. Integrováním obou stran rovnice podle x {\displaystyle x} dostáváme:

1 h ( y ) d y d x d x = g ( x ) d x , ( 1 ) {\displaystyle \int {\frac {1}{h(y)}}{\frac {\mathrm {d} y}{\mathrm {d} x}}\,\mathrm {d} x=\int g(x)\,\mathrm {d} x,\qquad \qquad (1)}

nebo ekvivalentně,

1 h ( y ) d y = g ( x ) d x {\displaystyle \int {\frac {1}{h(y)}}\,\mathrm {d} y=\int g(x)\,\mathrm {d} x}

díky substitučnímu pravidlu pro integrály.

Pro vyřešení rovnice stačí spočítat oba integrály. Tento postup nám umožňuje efektivně považovat derivace d y d x {\displaystyle {\frac {\mathrm {d} y}{\mathrm {d} x}}} za zlomky, které mohou být rozděleny. To umožňuje postupovat při řešení separabilních diferenciálních rovnic podobně jako při úpravě aritmetických výrazů:

Poznámka: Při integraci rovnice (1) není třeba používat dvě integrační konstanty jako v

1 h ( y ) d y + C 1 = g ( x ) d x + C 2 , {\displaystyle \int {\frac {1}{h(y)}}\,\mathrm {d} y+C_{1}=\int g(x)\,\mathrm {d} x+C_{2},}

stačí zavést jedinou konstantu, která je jejich rozdílem: C = C 2 C 1 {\displaystyle C=C_{2}-C_{1}} .

Příklad (I)

Obyčejnou diferenciální rovnici

d d x f ( x ) = f ( x ) ( 1 f ( x ) ) {\displaystyle {\frac {\mathrm {d} }{\mathrm {d} x}}f(x)=f(x)(1-f(x))}

můžeme zapsat jako

d y d x = y ( 1 y ) . {\displaystyle {\frac {\mathrm {d} y}{\mathrm {d} x}}=y(1-y).}

Pokud položíme g ( x ) = 1 {\displaystyle g(x)=1} a h ( y ) = y ( 1 y ) {\displaystyle h(y)=y(1-y)} , můžeme tuto rovnici zapsat ve tvaru rovnice (1) výše. Tato diferenciální rovnice je tedy separabilní.

Jak je ukázáno výše, můžeme považovat d y {\displaystyle \mathrm {d} y} a d x {\displaystyle \mathrm {d} x} za zvláštní hodnoty, takže obě strany rovnice můžeme znásobit d x {\displaystyle \mathrm {d} x} . Vydělením obou stran výrazem y ( 1 y ) {\displaystyle y(1-y)} dostáváme

d y y ( 1 y ) = d x . {\displaystyle {\frac {\mathrm {d} y}{y(1-y)}}=\mathrm {d} x.}

Tím jsou proměnné x a y separované, protože x je na pravé straně rovnice a y pouze na levé.

Integrováním obou stran dostaneme

d y y ( 1 y ) = d x , {\displaystyle \int {\frac {\mathrm {d} y}{y(1-y)}}=\int \mathrm {d} x,}

což pomocí rozkladu na parciální zlomky převedeme na

1 y d y + 1 1 y d y = 1 d x , {\displaystyle \int {\frac {1}{y}}\,\mathrm {d} y+\int {\frac {1}{1-y}}\,\mathrm {d} y=\int 1\,\mathrm {d} x,}

a pak

ln | y | ln | 1 y | = x + C {\displaystyle \ln |y|-\ln |1-y|=x+C}

kde C je integrační konstanta. Trocha algebra dává řešení pro y:

y = 1 1 + B e x . {\displaystyle y={\frac {1}{1+Be^{-x}}}.}

Naše řešení můžeme zkontrolovat zderivováním nalezené funkce podle proměnné x, kde B je libovolná konstanta. Výsledek se musí shodovat s původním problémem. (Při řešení rovnice uvedené výše musíme být opatrní při práci s absolutními hodnotami. Ukazuje se, že různá znaménka absolutní hodnoty přispívají postupně ke kladným a záporným hodnotám B. Případ B = 0 pochází z y = 1, jak je diskutováno níže.)

Nezapomeňte, že protože jsme dělili y {\displaystyle y} a ( 1 y ) {\displaystyle (1-y)} , musíme zkontrolovat, zda řešení y ( x ) = 0 {\displaystyle y(x)=0} a y ( x ) = 1 {\displaystyle y(x)=1} není také řešením (singulárním) diferenciální rovnice (v tomto případě obě tyto funkce řešením jsou).

Příklad (II)

Populační růst je často znázorněn diferenciální rovnicí

d P d t = k P ( 1 P K ) , {\displaystyle {\frac {\mathrm {d} P}{\mathrm {d} t}}=kP\left(1-{\frac {P}{K}}\right),}

kde P {\displaystyle P} je populace jako funkce času t {\displaystyle t} , k {\displaystyle k} je rychlost růstu a K {\displaystyle K} je nosná kapacita prostředí.

Pro řešení této diferenciální rovnice lze použít separaci proměnných.

d P d t = k P ( 1 P K ) {\displaystyle {\frac {\mathrm {d} P}{\mathrm {d} t}}=kP\left(1-{\frac {P}{K}}\right)}
d P P ( 1 P K ) = k d t {\displaystyle \int {\frac {\mathrm {d} P}{P\left(1-{\frac {P}{K}}\right)}}=\int k\,\mathrm {d} t}

Pro výpočet integrálu na levé straně zlomek zjednodušíme

1 P ( 1 P K ) = K P ( K P ) {\displaystyle {\frac {1}{P\left(1-{\frac {P}{K}}\right)}}={\frac {K}{P\left(K-P\right)}}}

a pak jej rozložíme na částečné zlomky

K P ( K P ) = 1 P + 1 K P {\displaystyle {\frac {K}{P\left(K-P\right)}}={\frac {1}{P}}+{\frac {1}{K-P}}}

Čímž dostaneme

( 1 P + 1 K P ) d P = k d t {\displaystyle \int \left({\frac {1}{P}}+{\frac {1}{K-P}}\right)\,\mathrm {d} P=\int k\,\mathrm {d} t}

ln | P | ln | K P | = k t + C {\displaystyle \ln {\begin{vmatrix}P\end{vmatrix}}-\ln {\begin{vmatrix}K-P\end{vmatrix}}=kt+C}

ln | K P | ln | P | = k t C {\displaystyle \ln {\begin{vmatrix}K-P\end{vmatrix}}-\ln {\begin{vmatrix}P\end{vmatrix}}=-kt-C}

ln | K P P | = k t C {\displaystyle \ln {\begin{vmatrix}{\cfrac {K-P}{P}}\end{vmatrix}}=-kt-C}

| K P P | = e k t C {\displaystyle {\begin{vmatrix}{\cfrac {K-P}{P}}\end{vmatrix}}=e^{-kt-C}}

| K P P | = e C e k t {\displaystyle {\begin{vmatrix}{\cfrac {K-P}{P}}\end{vmatrix}}=e^{-C}e^{-kt}}

K P P = ± e C e k t {\displaystyle {\frac {K-P}{P}}=\pm e^{-C}e^{-kt}}

Nechť A = ± e C {\displaystyle A=\pm e^{-C}} .

K P P = A e k t {\displaystyle {\frac {K-P}{P}}=Ae^{-kt}}

K P 1 = A e k t {\displaystyle {\frac {K}{P}}-1=Ae^{-kt}}

K P = 1 + A e k t {\displaystyle {\frac {K}{P}}=1+Ae^{-kt}}

P K = 1 1 + A e k t {\displaystyle {\frac {P}{K}}={\frac {1}{1+Ae^{-kt}}}}

P = K 1 + A e k t {\displaystyle P={\frac {K}{1+Ae^{-kt}}}}

Proto řešení logistické rovnice je

P ( t ) = K 1 + A e k t {\displaystyle P\left(t\right)={\frac {K}{1+Ae^{-kt}}}}

Pro nalezení A {\displaystyle A} , položíme t = 0 {\displaystyle t=0} a P ( 0 ) = P 0 {\displaystyle P\left(0\right)=P_{0}} . Pak máme

P 0 = K 1 + A e 0 {\displaystyle P_{0}={\frac {K}{1+Ae^{0}}}}

Vzhledem k tomu, že e 0 = 1 {\displaystyle e^{0}=1} , dostaneme řešení pro A

A = K P 0 P 0 {\displaystyle A={\frac {K-P_{0}}{P_{0}}}}

Parciální diferenciální rovnice

Metoda separace proměnných se používá také pro řešení množství lineárních parciálních diferenciálních rovnic s okrajovou a počáteční podmínkou, jako například rovnice vedení tepla, vlnová rovnice, Laplaceova rovnice a Helmholtzova rovnice.

Homogenní případ

Uvažujme jednorozměrnou rovnici vedení tepla:

u t α 2 u x 2 = 0 {\displaystyle {\frac {\partial u}{\partial t}}-\alpha {\frac {\partial ^{2}u}{\partial x^{2}}}=0}

 

 

 

 

(1)

Hraniční podmínka je homogenní, to jest

u | x = 0 = u | x = L = 0 {\displaystyle u{\big |}_{x=0}=u{\big |}_{x=L}=0}

 

 

 

 

(2)

Pokusíme se hledat řešení které není identicky rovné nule, a které splňuje okrajovou podmínku ale s následující vlastností: u je součin, ve kterém je závislost u na x a t oddělena, to jest:

u ( x , t ) = X ( x ) T ( t ) . {\displaystyle u(x,t)=X(x)T(t).}

 

 

 

 

(3)

Substitucí u zpátky do rovnice a použitím součinového pravidla dostaneme

T ( t ) α T ( t ) = X ( x ) X ( x ) . {\displaystyle {\frac {T'(t)}{\alpha T(t)}}={\frac {X''(x)}{X(x)}}.}

 

 

 

 

(4)

Protože pravá strana závisí pouze na x a levá strana pouze na t, obě strany jsou rovné nějaké konstantní hodnotě − λ. Tedy:

T ( t ) = λ α T ( t ) , {\displaystyle T'(t)=-\lambda \alpha T(t),}

 

 

 

 

(5)

a

X ( x ) = λ X ( x ) . {\displaystyle X''(x)=-\lambda X(x).}

 

 

 

 

(6)

− λ zde je vlastní hodnota pro oba diferenciální operátory a T(t) a X(x) jsou odpovídající vlastní funkce.

Nyní ukážeme, že řešení pro X(x) pro hodnoty λ ≤ 0 nemůže existovat:

Předpokládejme, že λ < 0. Pak existují reálná čísla B, C taková, že

X ( x ) = B e λ x + C e λ x . {\displaystyle X(x)=Be^{{\sqrt {-\lambda }}\,x}+Ce^{-{\sqrt {-\lambda }}\,x}.}

Z 2 dostaneme

X ( 0 ) = 0 = X ( L ) , {\displaystyle X(0)=0=X(L),}

 

 

 

 

(7)

a proto B = 0 = C, což implikuje, že u je identicky rovno 0.

Předpokládejme, že λ = 0. Pak existují reálná čísla B, C taková, že

X ( x ) = B x + C . {\displaystyle X(x)=Bx+C.}

Z 7 odvodíme stejným způsobem jako v 1, že u je identicky rovno 0.

Proto musí existovat případ, kdy λ > 0. Pak existují reálná čísla A, B, C taková, že

T ( t ) = E λ α t , {\displaystyle T(t)=E^{-\lambda \alpha t},}

a

X ( x ) = B sin ( λ x ) + C cos ( λ x ) . {\displaystyle X(x)=B\sin({\sqrt {\lambda }}\,x)+C\cos({\sqrt {\lambda }}\,x).}

Z 7 dostaneme C = 0 a, které pro nějaké kladné celé číslo n,

λ = n π L . {\displaystyle {\sqrt {\lambda }}=n{\frac {\pi }{L}}.}

Toto je řešení rovnice šíření tepla ve speciálním případě, kdy závislost u má speciální tvar 3.

Obecně suma řešení 1 které vyhovují hraniční podmínce 2 také vyhovuje 1 a 3. Tudíž úplné řešení může být daný jako

u ( x , t ) = n = 1 D n sin n π x L exp ( n 2 π 2 α t L 2 ) , {\displaystyle u(x,t)=\sum _{n=1}^{\infty }D_{n}\sin {\frac {n\pi x}{L}}\exp \left(-{\frac {n^{2}\pi ^{2}\alpha t}{L^{2}}}\right),}

kde Dn jsou koeficienty určené počáteční podmínkou.

Je-li dána počáteční podmínka

u | t = 0 = f ( x ) , {\displaystyle u{\big |}_{t=0}=f(x),}

můžeme dostat

f ( x ) = n = 1 D n sin n π x L . {\displaystyle f(x)=\sum _{n=1}^{\infty }D_{n}\sin {\frac {n\pi x}{L}}.}

Toto je sinová řada rozvoje funkce f(x). Znásobením obou stran sin n π x L {\displaystyle \sin {\frac {n\pi x}{L}}} a integrováním na [0,L] dává

D n = 2 L 0 L f ( x ) sin n π x L d x . {\displaystyle D_{n}={\frac {2}{L}}\int _{0}^{L}f(x)\sin {\frac {n\pi x}{L}}\,\mathrm {d} x.}

Tato metoda vyžaduje, aby vlastní funkce x, zde { sin n π x L } n = 1 {\displaystyle \left\{\sin {\frac {n\pi x}{L}}\right\}_{n=1}^{\infty }} , byly ortogonální a úplné. To je obecně zaručeno Sturm-Liouvilleovou teorií.

Nehomogenní případ

Předpokládejme, že rovnice je nehomogenní

u t α 2 u x 2 = h ( x , t ) {\displaystyle {\frac {\partial u}{\partial t}}-\alpha {\frac {\partial ^{2}u}{\partial x^{2}}}=h(x,t)}

 

 

 

 

(8)

s okrajovou podmínkou stejnou jako 2.

Rozšíříme h(x,t), u(x,t) a f(x,t) na

h ( x , t ) = n = 1 h n ( t ) sin n π x L , {\displaystyle h(x,t)=\sum _{n=1}^{\infty }h_{n}(t)\sin {\frac {n\pi x}{L}},}

 

 

 

 

(9)

u ( x , t ) = n = 1 u n ( t ) sin n π x L , {\displaystyle u(x,t)=\sum _{n=1}^{\infty }u_{n}(t)\sin {\frac {n\pi x}{L}},}

 

 

 

 

(10)

f ( x ) = n = 1 b n sin n π x L , {\displaystyle f(x)=\sum _{n=1}^{\infty }b_{n}\sin {\frac {n\pi x}{L}},}

 

 

 

 

(11)

kde hn(t) a bn můžeme vypočítat integrací, zatímco un(t) je třeba určit.

Substitujeme 9 a 10 zpátky na 8 a uvažováním ortogonality funkce sinus dostaneme

u n ( t ) + α n 2 π 2 L 2 u n ( t ) = h n ( t ) , {\displaystyle u'_{n}(t)+\alpha {\frac {n^{2}\pi ^{2}}{L^{2}}}u_{n}(t)=h_{n}(t),}

což jsou posloupnosti lineárních diferenciálních rovnic, které lze ihned řešit, například Laplaceovou transformací nebo Integrační faktor. Navíc můžeme dostat

u n ( t ) = e α n 2 π 2 L 2 t ( b n + 0 t h n ( s ) e α n 2 π 2 L 2 s d s ) . {\displaystyle u_{n}(t)=e^{-\alpha {\frac {n^{2}\pi ^{2}}{L^{2}}}t}\left(b_{n}+\int _{0}^{t}h_{n}(s)e^{\alpha {\frac {n^{2}\pi ^{2}}{L^{2}}}s}\,\mathrm {d} s\right).}

Jestliže je okrajová podmínka nehomogenní, pak expansion 9 a 10 není povolený. Hledáme funkci v, která vyhovuje okrajové podmínce pouze a subtract na z u. Funkce u-v pak vyhovuje homogenní okrajové podmínce a lze ji řešt výše uvedenou metodou.

Separaci proměnných lze provádět i v ortogonální křivočaré souřadnicové soustavě, ale v detailech se liší od postupu v Kartézských souřadnicích. Například podmínka regularity nebo periodicity podmínka může určovat vlastní hodnoty místo okrajových podmínek. Viz např. sférické harmonické funkce.

Software

Xcas:[1] split((x+1)*(y-2),[x,y]) = [x+1,y-2]

Matice

Maticový tvar separace proměnných je Kroneckerova suma.

Jako příklad uvažujme 2D diskrétní Laplacián na regulární mřížce:

L = D x x D y y = D x x I + I D y y , {\displaystyle L=\mathbf {D_{xx}} \oplus \mathbf {D_{yy}} =\mathbf {D_{xx}} \otimes \mathbf {I} +\mathbf {I} \otimes \mathbf {D_{yy}} ,\,}

kde D x x {\displaystyle \mathbf {D_{xx}} } a D y y {\displaystyle \mathbf {D_{yy}} } jsou 1D diskrétní Laplaciány ve směru x, resp. y a I {\displaystyle \mathbf {I} } jsou identity vhodné velikosti. Podrobnější informace jsou v článku Kroneckerova suma diskrétních Laplaciánů.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Separation of variables na anglické Wikipedii.

  • POLYANIN, D. Handbook of Linear Partial Differential Equations for Engineers and Scientists. Boca Raton: Chapman & Hall/CRC Press, 2002. Dostupné online. ISBN 1-58488-299-9. 
  • Tyn Myint-U, Lokenath Debnath. Linear Partial Differential Equations for Scientists and Engineers. Boston, MA: [s.n.], 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-8176-4393-5. [nedostupný zdroj]
  • TESCHL, Gerald. Ordinary Differential Equations and Dynamical Systems. Svazek 140. Providence, RI: American Mathematical Society, 2012. (Graduate Studies in Mathematics). Dostupné online. ISBN 978-0-8218-8328-0. [nedostupný zdroj]
  1. Symbolic algebra and Mathematics with Xcas [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. 

Související články

Podrobnější informace o separaci proměnných:

Externí odkazy

  • SOLDATOV, A. P. Fourier method [online]. Příprava vydání Hazewinkel, Michiel. Springer, 2001. (Encyclopedia of Mathematics). Dostupné online. ISBN 978-1-55608-010-4. 
  • RENZE, John; WEISSTEIN, Eric W. Separation of variables (Differential Equation) [online]. Wolfram Research. (MathWorld). Dostupné online. 
  • Methods of Generalized and Functional Separation of Variables at EqWorld: The World of Mathematical Equations
  • Examples of separating variables to solve PDEs
  • "A Short Justification of Separation of Variables"