Notace (hudba)

Notace (z latinského notare = zaznamenat, označit, zapsat) je způsob záznamu hudební skladby v určité soustavě notového písma, obvykle pomocí grafických znaků – not.

Historie

Píseň ze Seikilova epitafu z doby kolem roku 200 př. n. l., první známý grafický záznam hudby v Evropě

Nejstarší formy zápisu

Moderní zápis hudby se vyvíjel dlouhou dobu. Nejstarším známým dochovaným zápisem textu a hudby v Evropě je Seikilova píseň z doby kolem roku 200 př. n. l. Řada písmen nad textem písně odpovídá její notaci.

Moderní notace

Část Agnus Dei z Missa L'homme armé super voces musicales; záznam z Dodecachordon Heinricha Glareana

Prvními předchůdci moderního hudebního zápisu byly neumy (v překladu pokynutí, znamení rukou) vzniklé v raném středověku (přibližně v 8. století). Jejich nevýhodou bylo, že nedokázaly zaznamenat přesnou délku ani výšku tónu. Záznam byl pouze orientační, udával relativní výšku tónů (směr melodie vzhůru či dolů); délka trvání tónů vyplývala z konvenčního čtení textu.

Další formou záznamu byla chorální notace, kde již byly vztahy mezi tóny (intervaly) udány přesněji, avšak délky trvání tónů byly dány opět pouze přibližně. Záleželo na tradici – na citu a praxi zpěváků.

Od druhé poloviny 13. století zavedl Franko Kolínský notaci, která umožňovala zaznamenat výšku i délku tónu (rytmickou hodnotu) pomocí numerických proporcí mezi jednotlivými notovými hodnotami – mensurami. Tato notace se nazývá mensurální, případně frankonskou notací. Tento způsob se udržel přibližně do začátku 17. století.

Moderní notový zápis se začal vyvíjet na konci renesance, ustálil se v období klasicismu, ale jisté nové prvky přijímá průběžně, prakticky až do dnešní doby (např. grafický zápis hudby).

Zavedení nových směrů v elektronické podobě hudby v druhé polovině 20. století vyvolalo vznik zcela odlišných systémů notace akustického signálu.

Grafický zápis hudby

Grafický zápis hudby se provádí pomocí netradičních symbolů či textu s úkolem zprostředkovat hudebníkovi informaci o hraném kusu jiným, než klasickým notovým záznamem. Užívá se tam, kde charakteristiku hudební skladby nelze klasickou technikou zaznamenat. Takový záznam lze vidět u experimentálních hudebních forem, typický je např. pro aleatorní hudbu (John Cage).

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.


Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • NKC: ph120919, ph123335
  • TDKIV: 000014401
  • BNE: XX525789
  • BNF: cb11936523z (data)
  • GND: 4135339-0
  • LCCN: sh85089012
  • NDL: 00565733
  • NLI: 987007555760005171