Niklas Hagman

Niklas Hagman
Osobní informace
Datum narození5. prosince 1979 (44 let)
Místo narozeníEspoo
StátFinskoFinsko Finsko
Výška183 cm
Hmotnost95 kg
Držení holenalevo
RodičeMatti Hagman
Klubové informace
Aktivní roky1997–2017
Pozicelevé křídlo
Předchozí klubyFlorida Panthers (NHL)
Dallas Stars (NHL)
Toronto Maple Leafs (NHL)
Calgary Flames (NHL)
Anaheim Ducks (NHL)
IFK Helsinky (SM-liiga)
Espoo Blues (SM-liiga)
Kärpät Oulu (SM-liiga)
HC Davos (Švýcarská liga)
Lokomotiv Jaroslavl (KHL)
Ässät Pori (SM-liiga)
Fribourg-Gottéron (Švýcarská liga)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Lední hokej na ZOH
stříbro 2006 Turín Finsko
bronz 2010 Vancouver Finsko
Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji
zlato MSJ 1998 Finsko 20
Finská hokejová liga
zlato 1997/1998 IFK Helsinky
Švýcarská liga ledního hokeje
zlato 2004/2005 HC Davos

Niklas Hagman (* 5. prosince 1979, Espoo, Finsko) je bývalý finský profesionální lední hokejista. V roce 1999 jej ve třetím kole jako celkově 70. hráče draftoval tým NHL Florida Panthers. Svůj první zápas v NHL odehrál v roce 2001. Dále hrál za týmy NHL Dallas Stars, Toronto Maple Leafs, Calgary Flames a Anaheim Ducks, v KHL za tým Lokomotiv Jaroslavl, ve finské lize za IFK Helsinky, Espoo Blues a Kärpät Oulu a ve švýcarské lize za HC Davos.

Hagman také reprezentoval Finsko na dvou Olympijádách, V roce 2006 získal stříbrnou a v roce 2010 bronzovou medaili. Byl také součástí finského týmu, který hrál finále Světového poháru v roce 2004. Finsko reprezentoval na pěti seniorských a dvou juniorských světových šampionátech. Z juniorského mistrovství světa v roce 1998 má zlatou medaili.

Hráčská kariéra

Finsko

Mezi lety 1995 a 1998 hrál v juniorském týmu IFK Helsinky[1] a za stejný klub odehrál v sezóně 1997/1998 svůj první profesionální zápas.[2] Celkově odehrál osm zápasů a vstřelil v nich svůj první gól. V sezóně 1998/1999 cestoval mezi juniorským a seniorským týmem IFK a následně byl poslán na celou sezónu do Espoo Blues.[1]

Ačkoli jej v roce 1999 draftoval ve třetím kole jako celkově sedmdesátého hráče tým Florida Panthers do NHL,[3] zůstal ve Finsku a sezónu 1999/2000 odehrál v dresu Kärpätu Oulu, který v té době soutěžil ve finské druhé lize. Se stejným týmem v následující sezóně postoupil do nejvyšší finské ligy. V sezóně 2000/2001 nastřílel 28 gólů a stal se tak druhým nejlepším střelcem týmu Kärpat Oulu.[1]

NHL

V sezóně 2001/2002 opustil Hagman Finsko, aby hájil barvy týmu Florida Panthers. Ve své první sezóně v NHL odehrál 78 zápasů, nastřílel 10 gólů a celkově nasbíral 28 bodů.[1] V březnu 2002 byl jmenován nováčkem měsíce a přestože v sezóně 2002/2003 nasbíral pouze 23 bodů, hrál v týmu mladých hvězd v NHL All-Star Game roku 2003.[4]

Za sezónu 2003/2004 v NHL nasbíral rovněž 23 bodů a na sezónu 2004/2005 odešel z důvodu přestávky NHL do švýcarského HC Davos.[1] Zde odehrál 44 zápasů a získal 40 bodů[4] a pomohl svému týmu k zisku mistrovského titulu.[5] Sezónu 2005/2006 začal opět v NHL v týmu Florida Panthers, ale po 30 zápasech byl vyměněn do týmu Dallas Stars za právo výběru v sedmém kole draftu.[6]

Svůj stý bod v NHL získal v zápase proti Vancouver Canucks 23. října 2006.[4] Ve své nejlepší sezóně 2007/2008 nastřílel celkem 27 gólů a nasbíral 41 bodů.[1] Pomohl Dallasu osmi vítěznými góly a 28. ledna 2008 v zápase proti Chicago Blackhawks nastřílel svůj první hattrick.[4] V této sezóně také podepsal čtyřletý kontrakt za 12 miliónů dolarů s Toronto Maple Leafs.[7]

Na cestě ke své druhé dvacetigólové sezóně 2008/2009 dosáhl mnoha úspěchů. 17. listopadu 2008 hrál proti Boston Bruins svůj pětistý zápas v NHL, 22. února 2009 proti New York Rangers získal svůj dvoustý bod a 28. března vstřelil Bostonskému týmu svůj stý gól.[4] Většinu sezóny 2009/2010 strávil v Torontu, a se dvaceti góly byl nejproduktivnějším střelcem týmu, avšak 31. ledna 2010 se stál součástí velké výměny. Toronto jej spolu s Jamalem Mayersem, Mattem Stajanem a Ianem Whitem vyměnilo za Diona Phaneufa, Fredrika Sjöstörma a Keitha Aulieho do týmu Calgary Flames.[8] Hagman dokončil sezónu s 25 góly a celkovými 44 body rozdělenými mezi Toronto a Calgary.[4]

V prvních čtrnácti zápasech (z nichž ještě šest strávil na střídačce) sezóny 2011/2012 vstřelil pouze jeden gól a získal tři asistence. Následně byl vyřazen z týmu a 11. listopadu přesunut do týmu Abbotsford Heat z nižší americké soutěže[9] a Flames jej nabídli jako volného hráče k prodeji za polovinu platu. 14. listopadu 2011 byl přesunut do týmu Anaheim Ducks s podmínkou, že Flames doplatí zbylou polovinu platu po celou dobu smlouvy.[10] Pro následující sezónu se vrátil do Evropy, kde podepsal smlouvu s ruským týmem Lokomotiv Jaroslavl z KHL.[11]

Za sezónu v Jaroslavli odehrál 49 zápasů, ve kterých si připsal 12 gólů a 8 asistencí. V dalších šesti zápasech playoff zůstal bez bodu.

V červenci 2013 jej na jednu sezónu angažoval Ässät Pori z nejvyšší finské ligy.

Reprezentace

Hagman poprvé reprezentoval Finsko na Mistrovství světa juniorů v roce 1998, které se odehrávalo v Helsinkách. Finové, přes všechna očekávání, turnaj vyhráli.[2] Na tomto mistrovství vstřelil Hagman vítězný gól v prodloužení proti Rusku[12] a následně popsal vítězství na domácím turnaji jako jeden z největších milníků své kariéry.[2] V roce 1999 se také zúčastnil juniorského mistrovství světa, zde však finský tým úspěch nezopakoval a skončil na pátém místě.[13]

Zranění Ville Peltonena krátce před Olympijskými hrami v roce 2002, otevřelo Hagmanovi dveře k možnosti poprvé reprezentovat svou zemi na seniorském turnaji.[14] Ve čtyřech zápasech ve finském dresu vstřelil jeden gól.[1] Později, na jaře roku 2002, odehrál první ze svých čtyř po sobě jdoucích Mistrovství světa. Na světovém poháru 2004 byl součástí týmu, který skončil na druhém místě, on sám vstřelil za celý turnaj jednu branku v pěti zápasech.

Druhá Hagmanova účast na Olympijádě se odehrála v Turíně roku 2006. V osmi odehraných utkáních získal pouze jednu asistenci,[1] nicméně byl součástí silné týmové obrany, která v sedmi zápasech dostala pouze pět gólů. Tažení finského týmu na těchto hrách skončilo až prohraným finálovým zápasem.[15] Tento zápas skončil 3:2 a Finové tak získali stříbrnou medaili. Pro Hagmana byl tento výsledek zklamáním zvláště proto, že tým podlehl svému odvěkému hokejovému rivalovi ze Švédska.[2]

Po drtivé porážce 6:1 od hokejistů USA na Olympijádě ve Vancouveru v roce 2010, následoval zápas o třetí místo s týmem Slovenska. Slováci měli na začátku třetí třetiny jasně nakročeno k zisku bronzových medailí. Hagman však svým gólem na začátku poslední třetiny odstartoval finskou kanonádu a pomohl otočit zápas z 3:1 na konečných 3:5 a získal tak svou druhou olympijskou medaili.[2]

Osobní život

Hagmanův otec Matti byl prvním finským hráčem v NHL, a společně se také stali první finskou dvojicí otec a syn, kteří oba hráli v NHL.[16] Jeho strýc je Kai Haaskivi, bývalý profesionální fotbalista a člen národního týmu.

Na jaře 2005 oznámil své zasnoubení s Pirrittou Hanulou s vicemiss Finska 2003. 8. července 2006 byli oddáni v Helsinkách, v únoru 2007 se jim narodil syn Lukas a v září 2009 dcera Lila.

Statistiky

Klubové statistiky

Sezona Klub Soutěž Základní část Play off
Z G A B TM Z G A B TM
1997/1998 IFK SM-liiga 8 1 0 1 0 — — — — —
1998/1999 IFK SM-liiga 18 1 2 3 14 — — — — —
1998/1999 Espoo Blues SM-liiga 14 1 1 2 2 — — — — —
2000/2001 Kärpät Oulu SM-liiga 56 28 18 46 32 8 3 1 4 0
2001/2002 Florida Panthers NHL 78 10 18 28 8 — — — — —
2002/2003 Florida Panthers NHL 80 8 15 23 20 — — — — —
2003/2004 Florida Panthers NHL 75 10 13 23 22 — — — — —
2004/2005 HC Davos NLA 44 17 22 39 20 15 10 7 17 6
2005/2006 Florida Panthers NHL 30 2 4 6 2 — — — — —
2005/2006 Dallas Stars NHL 54 6 9 15 16 5 2 1 3 4
2006/2007 Dallas Stars NHL 82 17 12 29 34 7 0 1 1 10
2007/2008 Dallas Stars NHL 82 27 14 41 51 18 2 1 3 14
2008/2009 Toronto Maple Leafs NHL 65 22 20 42 4 — — — — —
2009/2010 Toronto Maple Leafs NHL 55 20 13 33 23 — — — — —
2009/2010 Calgary Flames NHL 27 5 6 11 2 — — — — —
2010/2011 Calgary Flames NHL 71 11 16 27 24 — — — — —
2011/2012 Calgary Flames NHL 8 1 3 4 2 — — — — —
2011/2012 Anaheim Ducks NHL 63 8 11 19 12 — — — — —
2012/2013 Lokomotiv Jaroslavl KHL 49 12 8 20 27 6 0 0 0 10
2013/2014 Ässät Pori Liiga 44 21 17 38 36 — — — — —
2013/2014 Fribourg-Gottéron NLA 4 1 4 5 2 10 3 3 6 16
2014/2015 Jokerit Helsinky KHL 46 19 9 28 32 10 2 0 2 6
2015/2016 Jokerit Helsinky KHL 44 5 9 14 20 5 2 0 2 2
2016/2017 Kärpät Oulu Liiga 14 2 4 6 2 — — — — —
2016/2017 HPK Liiga 17 4 5 9 35 7 0 0 0 0
celkem NHL 770 147 154 301 220 30 4 3 7 28
celkem SM-liiga 170 58 46 104 121 19 4 1 5 0
celkem KHL 139 36 26 62 79 21 4 0 4 18
Konec hokejové kariéry AnoAno

Reprezentační statistiky

Rok Reprezentace Soutěž
Z G A B TM
1998 Finsko 20 MSJ 7 4 1 5 0
1999 Finsko 20 MSJ 6 3 5 8 2
2002 Finsko ZOH 4 1 2 3 0
2002 Finsko MS 9 5 2 7 2
2003 Finsko MS 7 2 1 3 14
2004 Finsko MS 5 0 0 0 0
2004 Finsko SP 5 1 0 1 2
2005 Finsko MS 7 2 0 2 2
2006 Finsko ZOH 8 0 1 1 2
2009 Finsko MS 7 1 5 6 0
2010 Finsko ZOH 6 4 2 6 2
2013 Finsko MS 10 1 0 1 4
celkem v juniorské reprezentaci 13 7 6 13 2
celkem v seniorské reprezentaci 68 17 13 30 28

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niklas Hagman na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h Niklas Hagman player profile [online]. Hockey Hall of Fame [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. ↑ a b c d e HENNESSY, Kristi. Like father, like son. Blaze Magazine. Calgary Flames Hockey Club. S. 15. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  3. ↑ Florida Panthers all-time draft selections [online]. Florida Panthers Hockey Club [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  4. ↑ a b c d e f 2009–10 Calgary Flames Media Guide. Redakce Hanlon, Peter et al. [s.l.]: Calgary Flames Hockey Club, 2010. S. 49–50. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. ↑ HC Davos [online]. National League [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. (French) Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  6. ↑ Stars add depth, versatility with Hagman acquisition [online]. ESPN, 2005-12-12 [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  7. ↑ Maple Leafs sign Hagman, Finger and Joseph [online]. The Sports Network, 2008-07-01 [cit. 2011-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-23. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  8. ↑ ROARKE, Shawn P. Leafs land Flames' Phaneuf in blockbuster deal. www.nhl.com. National Hockey League, 2010-01-31. Dostupné online [cit. 2011-01-01]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  9. ↑ Flames send Hagman to minors. CBC News. 2011-11-11. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  10. ↑ Ducks claim Hagman from Flames. CBC Sports [online]. Audience Relations, CBC, 2014-11-14 [cit. 2018-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (eng) 
  11. ↑ Lokomotiv Signs NHL Veteran Hagman. en.ria.ru. RIA Novosti, 2012-07-11. Dostupné online [cit. 2012-07-11]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  12. ↑ 1998 – Helsinki, Finland [online]. The Sports Network [cit. 2011-01-08]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  13. ↑ 1999 – Winnipeg, Canada [online]. The Sports Network [cit. 2011-01-08]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  14. ↑ PODNIEKS, Andrew. Players: The ultimate A–Z guide of everyone who has ever played in the NHL. Toronto: Doubleday Canada, 2003. ISBN 0-385-25999-9. S. 319. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  15. ↑ WILSON, Bernie. A thrilling final act [online]. Yahoo! Sports, 2006-02-26 [cit. 2011-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-01-10. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  16. ↑ MACFARLANE, Steve. Flame draws inspiration from dad [online]. 2010-09-20 [cit. 2010-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-27. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Niklas Hagman na Wikimedia Commons
  • Statistiky Niklase Hagmana na EliteProspects.com
  • Niklas Hagman na nhlfinns.com
  • Statistiky Niklase Hagmana na The Internet Hockey Database
  • Hráčský profil Niklase Hagmana Archivováno 7. 8. 2014 na Wayback Machine. na TSN.ca
  • Niklas Hagman v databázi Olympedia (anglicky)
Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile Medailisté na MSJ 1998 Zlatá medaile Stříbrná medaile Bronzová medaile
Finsko 20 Zlatá medaile

Brankáři: Niklas Bäckström • Mika Noronen
Obránci: Pasi Petriläinen • Pasi Puistola • Marko Kauppinen • Ari Vallin • Ilkka Mikkola • Timo Ahmaoja • Tomi Källarsson
Útočníci: Olli Jokinen • Eero Somervuori • Timo Vertala • Jyrki Louhi • Niko Kapanen • Teemu Elomo • Niklas Hagman • Timo Seikkula • Kari Kalto • Olli Ahonen • Johannes Alanen • Toni Dahlman • Tomasz Valtonen

Trenér:
Rusko 20 Stříbrná medaile

Maxim Afinogenov • Vladimir Antipov • Děnis Archipov • Maxim Balmočnych • Děnis Chlopotnov • Michail Donika • Alexej Krovopuskov • Andrej Kručinin • Oleg Kvaša • Roman Ljašenko • Andrej Markov • Jegor Michajlov • Dmitrij Mylnikov • Valerij Pokrovskij • Sergej Šichanov • Děnis Švidkij • Andrej Siďakin • Alexej Tezikov • Michail Černov • Arťom Čubarov • Vitalij Višněvskij • Dmitrij Vlasenkov

Trenér: Pjotr Vorobjov • Valentin Gurejev
Švýcarsko 20 Bronzová medaile

Brankáři: David Aebischer • Marco Bührer
Obránci: Ralph Bundi • Patrick Fischer • Alain Reist • Julien Vauclair • Jan von Arx • Marc Werlen • Markus Wüthrich
Útočníci: Alex Chatelain • Björn Christen • Flavien Conne • Sven Lindemann • Michel Mouther • Laurent Müller • Marc Reichert • Michel Riesen • Sandro Rizzi • Mario Schocher • René Stüssi • Adrian Wichser • Thomas Ziegler

Trenér:
Olympijští medailisté v ledním hokeji – turnaj 2006 v Turíně

 Švédsko (SWE)

 Finsko (FIN)

 Česko (CZE)
Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.
Olympijští medailisté v ledním hokeji – turnaj 2010 ve Vancouveru

 Kanada (CAN)

 Spojené státy (USA)
David Backes • Dustin Brown • Ryan Callahan • Chris Drury • Erik Johnson • Jack Johnson • Patrick Kane • Ryan Kesler • Phil Kessel • Tim Gleason • Jamie Langenbrunner • Ryan Malone • Ryan Whitney • Ryan Miller • Brooks Orpik • Zach Parise • Joe Pavelski • Jonathan Quick • Brian Rafalski • Bobby Ryan • Paul Stastny • Ryan Suter • Tim Thomas
Trenér: Scott Gordon • John Tortorella • Ron Wilson

 Finsko (FIN)
Trenéři jsou zde uvedeni pouze pro úplnost, neboť olympijské medaile nedostávají.
Zlatá medaile 1997/1998 – IFK Helsinky Zlatá medaile
Brankáři
Sakari Lindfors • Tim Thomas
Obránci
Bob Halkidis • Santeri Heiskanen • Mikko Jokela • Jere Karalahti • Jarno Kultanen • Pertti Lehtonen • Kaj Linna • Brian Rafalski • Kari Rajala • Kimmo Timonen
Útočníci
Olli Ahonen • Johan Davidsson • Olli Jokinen • Kari Kalto • Christian Ruuttu • Toni Sihvonen • Mika Kortelainen • Tom Laaksonen • Jarkko Ruutu • Niklas Hagman • Jan Čaloun • Miika Elomo • Markku Hurme • Marko Tuomainen
Trenér
Zlatá medaile 2004/2005 – HC Davos Zlatá medaile
Brankáři
Thomas Bäumle • Jonas Hiller
Obránci
Florian Blatter • Beat Forster • Marc Gianola • Andrea Häller • Michael Kress • Arne Ramholt • Jan von Arx • Benjamin Winkler
Útočníci
Sandro Rizzi • Fabian Sutter • Joe Thornton • Reto von Arx • Josef Marha • Andres Ambühl • Laurent Müller • Claudio Neff • Niklas Hagman • Rick Nash • Björn Christen • Peter Guggisberg • Michel Riesen
Trenér
[[]]