Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau
Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau | |
---|---|
Narození | 9. března 1749 Le Bignon-Mirabeau |
Úmrtí | 2. dubna 1791 (ve věku 42 let) Paříž |
Příčina úmrtí | zánět |
Místo pohřbení | Pantheon (1791–1794; 48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.) Kostel Saint-Étienne-du-Mont (1794–1798) Cimetière de Clamart (od 1798) |
Pseudonym | Karel van Ligtdal |
Povolání | novinář, politik, diplomat, spisovatel, ekonom a řečník |
Alma mater | Univerzita v Aix Univerzita Paula Cézanna |
Politická příslušnost | Klub 1789 |
Partner(ka) | Marie Thérèse Sophie Richard de Ruffey |
Děti | Jean-Marie-Nicolas Lucas de Montigny |
Rodiče | Ami des hommes |
Příbuzní | André-Boniface-Louis Riqueti de Mirabeau a Louise de Mirabeau (sourozenci) Clémentine-Louise Lucas de Montigny (vnučka) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau (také Riquetti, 9. března 1749, Le Bignon-Mirabeau, Francie – 2. dubna 1791, Paříž) byl francouzský politik, spisovatel a novinář, vůdčí osobnost rané fáze Velké francouzské revoluce.
Časný život
Honoré Gabriel Riqueti, hrabě de Mirabeau se narodil 9. března 1749 v Le Bignonu do bohaté aristokratické rodiny. Jeho otec byl Victor de Riqueti, markýz de Mirabeau a matka Marie Geneviève de Vassan. Po krátké důstojnické kariéře se mladý Riqueti průběžné dostával do velkých skandálů a následně do různých vězení Francie. Vybudoval si tím špatnou reputaci u šlechty. Kritizoval krále Ludvíka XVI. a francouzský absolutismus ve svých úspěšných dílech (Pojednání o despotismu, Pojednání o lettres de cachet a o státních vězeních, Úvahy o řádu Cincinnati aj.). Byl talentovaným řečníkem. Již před revolucí měl na své straně pařížský lid.
Revoluce
Ve volbách do generálních stavů roku 1789 Gabriela Riquieti šlechta odmítla, a tak úspěšně kandidoval za třetí stav. Patřil k nejdůležitějším osobám klubu jakobínů a celé první fázi revoluce. Byl příznivcem konstituční monarchie podle vzoru Velké Británie. Zrušení feudalismu 4. srpna 1789 zásadně nepodporoval. Soustředil se na sestavení základů ústavní monarchie, konkrétně na vládní orgán. Marně se snažil získat podporu v Národním shromáždění i u krále Ludvíka XVI. V březnu 1791 byl zvolen předsedou Národního shromáždění.
Mirabeau umřel na zánět osrdečníku 2. dubna 1791. Měl jako první slavnostní pohřeb v Pantheonu. Avšak v roce 1792 ho jakobíni prohlásili za zrádce revoluce. Odhalilo se, že bral úplatky od královského dvora (tato informace je mezi historiky velice sporná). Roku 1794 byly jeho pozůstatky nahrazeny pozůstatky Jeana Paula Marata.
Novinářská činnost
Ještě před pádem cenzury 1789 založil Journal des États Généreux. Kde se podle svých slov snažil o „Boj za ústavu, svobodu, vlast a pravdu“. List byl však zakázán.
Dílo
- Listy ze žaláře (Lettres à Sophie) (1916) Dostupné online
Odkazy
Literatura
- MANFRED, Al'bert Zacharovič. Tři podobizny z doby Velké francouzské revoluce: [Jean Jacques Rousseau, Honoré Gabriel Mirabeau, Maximilien Robespierre]. 1. vyd. Přeložil Jan Havránek. Praha: Mladá fronta, 1982. 365 s. Kolumbus; Sv. 97.
- HOTMAR, Josef. Dobrodružství Velké revoluce: 1789-1799. 1. vyd. Praha: Panorama, 1989. 408 s. Stopy, fakta, svědectví. ISBN 80-7038-035-7.
- FURET, François. Francouzská revoluce. Díl 1. Od Turgota k Napoleonovi 1770–1814. Praha : Argo, 2004. 450 s. ISBN 80-7203-452-9.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau na Wikimedia Commons
- Galerie Honoré Mirabeau na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau
- Digitalizovaná díla Honorého Gabriela Riqueti de Mirabeau v Národní digitální knihovně.
- https://www.sanquis.cz/index2.php?linkID=art666 (2021-26-01)
- https://www.britannica.com/biography/Honore-Gabriel-Riqueti-comte-de-Mirabeau#ref145884 (2021-26-01)
Osobnosti pohřbené v Pantheonu v Paříži | |
---|---|
18. století | 1791: Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau • Voltaire • 1793: Louis-Michel Le Peletier de Saint-Fargeau • Auguste Marie Henri Picot de Dampierre • 1794: Jean-Jacques Rousseau • Jean Paul Marat |
19. století | 1806: François Denis Tronchet • Claude-Louis Petiet • 1807: Jean-Baptiste-Pierre Bevière • Louis-Joseph-Charles-Amable d'Albert de Luynes • Jean-Étienne-Marie Portalis • Louis-Pierre-Pantaléon Resnier • 1808: Antoine-César de Choiseul-Praslin • Jean-Frédéric Perregaux • Jean-Pierre Firmin Malher • Pierre Jean Georges Cabanis • François Barthélemy Beguinot • 1809: Girolamo-Luigi Durazzo • Jean-Baptiste Papin • Joseph-Marie Vien • Pierre Garnier de Laboissière • Justin Bonaventure Morard de Galles • Jean-Pierre Sers • Emmanuel Crétet • 1810: Louis Charles Vincent Le Blond de Saint-Hilaire • Jean Lannes • Giovanni Battista Caprara • Charles Pierre Claret de Fleurieu• Jean-Baptiste Treilhard • 1811: Nicolas Marie Songis des Courbons • Charles Erskine de Kellie • Alexandre-Antoine Hureau de Sénarmont • Michel Ordener • Louis Antoine de Bougainville • Ippolito-Antonio Vincenti-Mareri • 1812: Jean-Guillaume de Winter • Jean-Marie Dorsenne • Auguste Jean-Gabriel de Caulaincourt • 1813: Joseph-Louis Lagrange • Jean-Ignace Jacqueminot • Hyacinthe-Hughes Timoléon de Cossé-Brissac • Justin de Viry • Jean-Jacques Rousseau • Frédéric Henri Walther • 1814: Jean-Nicolas Démeunier • Jean-Louis-Ebenezer Reynier • Claude Ambroise Régnier • 1815: Claude Juste Alexandre Legrand • Antoine-Jean-Marie Thévenard • 1829: Jacques-Germain Soufflot • 1885: Victor Hugo • 1889: Théophile Malo Corret de La Tour d'Auvergne • Lazare Carnot • Jean-Baptiste Baudin • François Séverin Marceau • 1894: Marie François Sadi Carnot |
20. století | 1907: Marcellin Berthelot • 1908: Émile Zola • 1920: Léon Gambetta • 1924: Jean Jaurès • 1933: Paul Painlevé • 1948: Paul Langevin • Jean Baptiste Perrin • 1949: Félix Éboué • Victor Schoelcher • 1952: Louis Braille • 1964: Jean Moulin • 1987: René Cassin • 1988: Jean Monnet • 1989: Henri Grégoire • Gaspard Monge • Nicolas de Condorcet • 1995: Marie Curie-Skłodowská • Pierre Curie • 1996: André Malraux |
21. století | 2002: Alexandre Dumas • 2015: Pierre Brossolette • Geneviève de Gaulle-Anthonioz • Germaine Tillion • Jean Zay • 2018: Antoine Veil • Simone Veilová • 2020: Maurice Genevoix • 2021: Josephine Bakerová |
Osobnosti jsou uváděny podle roků uložení jejich ostatků do Pantheonu. |