Hanriot HD.1

Hanriot HD.1
Hanriot HD.1 US Navy v roce 1919
Hanriot HD.1 US Navy v roce 1919
Určenístíhací letoun
VýrobceHanriot
ŠéfkonstruktérPierre Dupont
První letčerven 1916
UživatelItálie
Belgie, Švýcarsko, USA
Vyrobeno kusůasi 1200 ks
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hanriot HD.1 byl francouzský stíhací dvojplošník z doby první světové války, který sloužil v italském a belgickém letectvu.

Historie

René Hanriot se už před válkou zabýval stavbou letadel, ale jeho firma Société des monoplans Hanriot se v roce 1913 ocitla v konkurzu. Až v roce 1916 se Hanriot spojil s Pierrem Dupontem, aby spolu postavili nový letoun. V červnu 1916 vykonal HD.1 svůj první let.

Hanriot HD.1 byl malý obratný stíhací letoun, který se navzdory slabší výzbroji a nepříliš výkonnému motoru Le Rhône 9J stal jedním z nejrozšířenějších stíhačů první světové války.

Protože si francouzské letectvo vybralo konkurenční SPAD S.VII s výkonnějším motorem, odebírali veškerou produkci HD.1 spojenci. Italové si HD.1 vybrali jako náhradu za svůj tehdy standardní stíhací letoun Nieuport 17 a v licenci v továrnách Macchi vyrobili do konce roku 1918 celkem 831 strojů z 1700 původně objednaných (poslední z nich byly z italského letectva vyřazeny až v roce 1925).[1] Belgie odebrala v roce 1917 z francouzské produkce 125 letounů. Menší množství HD.1 používalo také US Navy, tam např. v roce 1919 vzlétaly ze startovací rampy umístěné na palubě bitevní lodi USS Mississippi.[zdroj⁠?] Po válce koupilo Švýcarsko z italských přebytků 16 kusů HD.1 a další putovaly do Jižní Ameriky (do Ekvádoru a Venezuely).

V několika zemích zůstal Hanriot HD.1 ve službě až do roku 1930 a patří tak k nejdéle sloužícím stíhacím strojům první světové války, i když se záhy (už s letouny SPAD S.VII) objevily výkonnější stroje.

Největším esem létajícím na HD.1 byl Belgičan Willy Coppens, který na něm docílil všech svých 37 sestřelů (3 letounů a 34 balonů).[2] Dalšími významnými esy létajícími na HD.1 byli např. Italové Flavio Baracchini, jenž na něm dosáhl 13 ze svých 21 ověřených vítězství[3] a Silvio Scaroni (celkem 26 vítězství).[4]

Italské HD.1 byly nejvíce nasazované na alpské a benátské frontě, kde je rakouští letci ve svých hlášeních často zaměňovali za letouny Sopwith. Vyskytovaly se také nad bojišti v Makedonii a Albánii. K největším úspěchům italských Hanriotů patřil letecký souboj z 26. prosince 1917, kdy skupinka italských pilotů na strojích HD.1 sestřelila 11 německých průzkumných letounů bez jediné vlastní ztráty.[5]

Varianty

HD.1 byly na základě často kritizovaného nedostatečného výkonu motoru vybavovány i jinými motory. Tak vznikly verze s motory Le Rhône 9Jb o výkonu 120 k nebo s motory Le Rhône 9Jby o výkonu 130 k.

Mimo to byl jeden stroj osazen motorem Gnome Monosoupape o výkonu 150 k a další stroj byl pokusně vybaven motorem o výkonu 170 k.

Hanriot HD.7 vznikl postupným vývojem HD.1. Při testech v roce 1918 dosáhl rychlosti 214 km/h, ale s koncem války byl ukončen i jeho další vývoj.

Dochované exempláře

Hanriot HD.1 v muzeu ve švýcarském Dübbendorfu

Specifikace (HD.1)

Třípohledový nákres

Údaje podle publikace French Aircraft of the First World War[6]

Technické údaje

  • Osádka: 1 pilot
  • Pohonná jednotka: rotační motor Le Rhône 9Jb
  • Výkon motoru: 120 k (89,5 kW)
  • Rozpětí: 8,70 m
  • Délka: 5,85 m
  • Výška: 2,94 m
  • Nosná plocha: 18,2 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 400 kg
  • Vzletová hmotnost: 605 kg

Výkony

  • Maximální rychlost: 186 km/h v úrovni mořské hladiny
  • Dostup: 6000 m
  • Dolet: 360 km[7]
  • Vytrvalost: 2 hod a 30 min
  • Stoupavost: do 2000 m za 6 min a 3 sekundy, do 3000 m za 11 min a 3 sekundy

Výzbroj

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hanriot HD.1 na německé Wikipedii.

  1. ↑ Foreign Legionnaire: France’s Hanriot HD.1 in Italian Service
  2. ↑ Willy Omer François Jean Coppens de Houthulst - The Aerodrome - Aces and Aircraft of World War
  3. ↑ Flavio Torello Baracchini - The Aerodrome - Aces and Aircraft of World War
  4. ↑ Silvio Scaroni - The Aerodrome - Aces and Aircraft of World War
  5. ↑ The Great War Flying Museum – Hanriot HD.1
  6. ↑ DAVILLA, Dr. James J.; SOLTAN, Arthur. French Aircraft of the First World War. Mountain View, CA: Flying Machines Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1891268090. Kapitola Hanriot HD.1, s. 270–273. (anglicky) 
  7. ↑ (francouzsky) Hanriot HD-1 na aviafrance.com

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Hanriot HD.1 na Wikimedia Commons
  • (anglicky) National Museum of Naval Aviation: Hanriot HD-1
  • (anglicky) HD 1 na stránkách eads.com
  • (anglicky) HD.1 na stránkách Worldatwar.net
  • (anglicky) Hanriot HD.1 na stránkách theaerodrome.com
Francouzské vojenské letouny první světové války
Předválečné letouny (zúčastnily se bojů)
Nieuport IV Blindé • Blériot XI bis • Blériot XI 2bis • Breguet Militaire • Deperdussin TT • Farman HF.20 • Farman MF.IV • Farman MF.VII • Latham Antoinette Militaire • Morane-Saulnier L (M.S.3) • REP N
Stíhací letouny
Bombardovací letouny
Blériot 72 Bn3 • Breguet 14 B2 • Breguet BM.V • Farman F.50 Bn2 • Farman MF.11 • Morane-Saulnier M.S.25 T • Voisin V (LA) • Voisin VIII (LAP) • Voisin X • Voisin XII
Průzkumné letouny
Breguet Br.14 A2 • Caudron G.3 A2 • Caudron G.4 A2 • Caudron G.6 A3 • Caudron R.4 A3 • Caudron R.11 A3 • Farman ME.II • Farman F.30 • Farman MF.11 • Letord 1 A.3 • Morane-Saulnier T (M.S.25) • Morane-Saulnier P (M.S.26) • Nieuport 12 • Nieuport 14 A.2 • Salmson-Moineau S.M.1 • Salmson SAL.2 A2 • SPAD S.XI • SPAD S.XVI A.2 • SPAD SA.2
Námořní průzkumné letouny
FBA S • Tellier T.3
Bitevní letouny
Prototypy a experimentální letouny
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • LCCN: sh2012004437
  • NLI: 987007602157205171