Betzovo pravidlo

Betzovo pravidlo zformuloval Albert Betz při studiu teorie větrem poháněných strojů. Pravidlo odvozuje, jaká maximální množství energie lze získat pomocí rotoru z média, pohybujícího se zadanou rychlostí. Pro odvození maximální účinnosti takového stroje (například větrné turbíny) lze vycházet z představy, že médium se pohybuje ve formě válce s průřezem rovným průřezu disku rotoru a výškou odpovídající rychlosti průtoku média.

Nechť v1 je rychlost média nabíhajícího na rotor a v2 rychlost média za rotorem. Průměrná rychlost média vzhledem k disku rotoru bude vavg, kde

v a v g = 1 2 ( v 1 + v 2 ) {\displaystyle v_{\rm {avg}}={\begin{matrix}{\frac {1}{2}}\end{matrix}}\cdot (v_{1}+v_{2})}

Jestliže je plocha disku rotoru rovna S, a ρ je hustota média, bude hmotnostní tok média diskem za jednotku času roven:

m ˙ = ρ S v a v g = ρ S ( v 1 + v 2 ) 2 {\displaystyle {\dot {m}}=\rho \cdot S\cdot v_{\rm {avg}}={\frac {\rho \cdot S\cdot (v_{1}+v_{2})}{2}}}

Odvedená práce bude rovna rozdílu kinetických energií média nabíhajícího na rotor a média opouštějícího rotor:

E ˙ = 1 2 m ˙ ( v 1 2 v 2 2 ) {\displaystyle {\dot {E}}={\begin{matrix}{\frac {1}{2}}\end{matrix}}\cdot {\dot {m}}\cdot (v_{1}^{2}-v_{2}^{2})}
= 1 4 ρ S ( v 1 + v 2 ) ( v 1 2 v 2 2 ) {\displaystyle ={\begin{matrix}{\frac {1}{4}}\end{matrix}}\cdot \rho \cdot S\cdot (v_{1}+v_{2})\cdot (v_{1}^{2}-v_{2}^{2})}
= 1 4 ρ S v 1 3 ( 1 ( v 2 v 1 ) 2 + ( v 2 v 1 ) ( v 2 v 1 ) 3 ) {\displaystyle ={\begin{matrix}{\frac {1}{4}}\end{matrix}}\cdot \rho \cdot S\cdot v_{1}^{3}\cdot (1-({\frac {v_{2}}{v_{1}}})^{2}+({\frac {v_{2}}{v_{1}}})-({\frac {v_{2}}{v_{1}}})^{3})} .
Na vodorovnou osu je vynesen poměr rychlostí média před a za rotorem v 2 v 1 {\displaystyle {\begin{matrix}{\frac {v_{2}}{v_{1}}}\end{matrix}}} , svislá osa ukazuje průběh součinitele výkonnosti Cp.

Derivací E ˙ {\displaystyle {\dot {E}}} podle v 2 v 1 {\displaystyle {\begin{matrix}{\frac {v_{2}}{v_{1}}}\end{matrix}}} pro dané rychlosti v1 a daný průměr disku rotoru S získáme extrém funkce E ˙ {\displaystyle {\dot {E}}} . Výsledkem je hodnota maxima E ˙ {\displaystyle {\dot {E}}} pro v 2 v 1 = 1 3 {\displaystyle {\begin{matrix}{\frac {v_{2}}{v_{1}}}={\frac {1}{3}}\end{matrix}}} .

Po dosazení této hodnoty je zřejmé, že:

E m a x = 16 27 1 2 ρ S v 1 3 {\displaystyle E_{\rm {max}}={\begin{matrix}{\frac {16}{27}}\cdot {\frac {1}{2}}\end{matrix}}\cdot \rho \cdot S\cdot v_{1}^{3}} .

Práce, kterou může odevzdat médium s rychlostí v1 rotoru o průřezu S (tedy „válec“) bude rovna:

E = 1 2 ρ S v 1 3 {\displaystyle E={\begin{matrix}{\frac {1}{2}}\end{matrix}}\cdot \rho \cdot S\cdot v_{1}^{3}} .

„Součinitel výkonnosti“ Cp (= E m a x E {\displaystyle {\begin{matrix}{\frac {E_{\rm {max}}}{E}}\end{matrix}}} ) dosahuje maxima pro: Cp.max = 16 27 {\displaystyle {\begin{matrix}{\frac {16}{27}}\end{matrix}}} = 0,593, tedy 59,3 %

Rotory reálných zařízení (například větrných turbín) vykazují další ztráty energie, které jejich účinnost dále snižují. Moderní zařízení proto dosahují hodnot Cp v rozsahu od 0,4 do 0,5, tedy 70 až 80 % teoreticky možných.

Reference

Betz, A. (1966) Introduction to the Theory of Flow Machines. (D. G. Randall, Trans.) Oxford: Pergamon Press.