Bülent Ecevit
Bülent Ecevit | |
---|---|
Narození | 28. května 1925 Istanbul |
Úmrtí | 5. listopadu 2006 (ve věku 81 let) Ankara |
Příčina úmrtí | krvácení do mozku |
Místo pohřbení | Turecký státní hřbitov |
Alma mater | Robertova kolej Škola orientálních a afrických studií Londýnské univerzity Ankarská univerzita |
Povolání | politik, spisovatel, básník, překladatel, novinář a diplomat |
Ocenění | Řád rumunské hvězdy |
Politické strany | Republikánská lidová strana (1954–1980) Demokratická levicová strana (1987–2004) |
Nábož. vyznání | islám |
Choť | Rahşan Ecevit |
Rodiče | Ahmet Fahri Ecevit a Nazlı Ecevit |
Funkce | zástupce Parlamentního shromáždění Rady Evropy (1958–1959) turecký premiér (1974) turecký premiér (1977) turecký premiér (1978–1979) Deputy Prime Minister of Turkey (1997–1999) … více na Wikidatech |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mustafa Bülent Ecevit (28. května 1925 Istanbul – 5. listopadu 2006 Ankara) byl turecký politik, státník, básník, spisovatel, vědec a novinář, který byl v letech 1974–2002 čtyřikrát předsedou turecké vlády. Ve funkci předsedy vlády působil v letech 1974, 1977, 1978–79 a 1999–2002. V letech 1972–1980 stál Ecevit v čele Republikánské lidové strany (CHP), v roce 1989 se stal předsedou Strany demokratické levice (DSP). Zasloužil se o zavedení sociálnědemokratické politiky v Turecku tím, že syntetizoval kemalismus se sociální demokracií, čímž se sociální demokracie stala základním principem moderní kemalistické ideologie.
Ecevit zahájil svou politickou kariéru, když byl ve volbách v roce 1957 zvolen poslancem za CHP, a proslavil se jako ministr práce v kabinetech İsmeta İnönüho a reprezentoval sílící levicovou frakci CHP vedenou İnönüm. Ecevit se nakonec v roce 1972 stal vůdcem CHP; jeho vedení omladilo stranu tím, že oslovilo voliče z dělnické třídy a upevnilo její pozici „nalevo od středu“. Ecevit se stal premiérem v roce 1974, během svého mandátu odvolal zákaz pěstování opia a napadl Kypr. V letech 1977 a 1978–79 sestavil další dvě vlády, které se vyznačovaly rostoucí polarizací, patovými situacemi a politickým násilím, jež skončilo převratem v roce 1980.
Po převratu v roce 1980 byl Ecevit spolu s prominenty všech ostatních stran na 10 let vyloučen z politiky. Během zákazu byla založena Strana demokratické levice (DSP), které předsedala jeho manželka Rahşan Ecevitová. Když byl v roce 1987 na základě referenda politický život obnoven, postavil se do čela DSP. V době, kdy stál v čele přechodné vlády pro volby v roce 1999, byl v Keni zajat vůdce PKK Abdullah Öcalan, což DSP katapultovalo na první místo ve volbách. Koalice DSP-MHP-ANAP (1999–2002) zavedla důležité politické a hospodářské reformy a zahájila jednání o vstupu Turecka do Evropské unie.[1] Odchod MHP z koalice vedl k pádu vlády a v následných předčasných volbách v roce 2002 byla DSP vyřazena z parlamentu, protože nebyla schopna překročit volební práh.[2][3] Ecevit se v roce 2004 vzdal předsednictví strany.[4] Zemřel v neděli 5. listopadu 2006 v důsledku selhání oběhového a dýchacího systému.[5]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bülent Ecevit na anglické Wikipedii.
- ↑ Má politika Turecka nový směr?. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 1997-07-25 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Nemocného tureckého premiéra opouštějí spojenci. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2002-07-11 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Turecko hledá premiéra s čistým rejstříkem. iDNES.cz [online]. 2002-11-04 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Ecevit Quits Politics [online]. [cit. 2022-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Turci truchlí, loučí se s expremiérem. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2006-11-11 [cit. 2022-01-05]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bülent Ecevit na Wikimedia Commons
- Osoba Bülent Ecevit ve Wikicitátech
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
Premiéři Turecka | ||
---|---|---|
İsmet İnönü (1923–1924) • Ali Fethi Okyar (1924–1925) • İsmet İnönü (1925–1937) • Celal Bayar (1937–1939) • Refik Saydam (1939–1942) • Şükrü Saracoğlu (1942–1946) • Recep Peker (1946–1947) • Hasan Saka (1947–1949) • Şemsettin Günaltay (1949–1950) • Adnan Menderes (1950–1960) • Cemal Gürsel (1960–1961) • İsmet İnönü (1961–1965) • Suat Hayri Ürgüplü (1965) • Süleyman Demirel (1965–1971) • Nihat Erim (1971–1972) • Ferit Melen (1972–1973) • Naim Talu (1973–1974) • Bülent Ecevit (1974) • Sadi Irmak (1974–1975) • Süleyman Demirel (1975–1977) • Bülent Ecevit (1977) • Süleyman Demirel (1977–1978) • Bülent Ecevit (1978–1979) • Süleyman Demirel (1979–1980) • Bülend Ulusu (1980–1983) • Turgut Özal (1983–1989) • Yıldırım Akbulut (1989–1991) • Mesut Yılmaz (1991) • Süleyman Demirel (1991–1993) • Tansu Çillerová (1993–1996) • Mesut Yılmaz (1996) • Necmettin Erbakan (1996–1997) • Mesut Yılmaz (1997–1999) • Bülent Ecevit (1999–2002) • Abdullah Gül (2002–2003) • Recep Tayyip Erdoğan (2003–2014) • Ahmet Davutoğlu (2014–2016) • Binali Yıldırım (2016–2018) |