Al-Mansúr
al-Mansúr | |
---|---|
Narození | 714 Humeima |
Úmrtí | 7. října 775 (ve věku 60–61 let) nebo 18. října 775 (ve věku 60–61 let) Bagdád |
Místo pohřbení | Al Muallaa Cemetery |
Povolání | politik a chalífa |
Nábož. vyznání | islám |
Choť | Músa al-Hamríjá Hamada bint Issa Fatimah bint Muhammad al-Taymi |
Děti | Al-Mahdí Sulajmán ibn Abi Džafar Džafar ibn Abdalláh al-Mansúr Ja'far al-Ashgar Salih al-Miskin Aliyah bint al-Mansur |
Rodiče | Muhammad ibn Ali al-Abbasi a Sallamah Umm Abdallah |
Rod | Abbásovci |
Příbuzní | Ibráhim al-Imám, Abú al-Abbás al-Saffáh, Jahjá bin Muhammad al-Abbás a Al-Abbas bin Muhammad (sourozenci) Al-Hádí, Hárún ar-Rašíd, Ulaia binte Almadi, Banuqa, Abbasa, Ibrahim ibn al-Mahdi a Ubaydallah ibn al-Mahdi (vnoučata) |
Funkce | abbásovský chalífa (754–775) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Al-Mansúr, celým jménem Abú Dža'far Abdalláh ibn Mohamed al-Mansúr, (asi 714, Humajma, Jordánsko – 7. října 778, poblíž Mekky) byl druhý chalífa z rodu Abbásovců, zakladatel Bagdádu a de facto i abbásovského chalífátu.
Život
Mládí
Abú Dža'far Abdalláh ibn Mohamed al-Mansúr se narodil asi v roce 714 v Humajmě v dnešním Jordánsku jako syn Muhammada ibn Alí ibn Abdalláha. Pocházel z rodu Abbásovců, kteří svůj původ odvozovali od al-Abbáse, strýce proroka Mohameda.[1]
Islámskému světu v době jeho narození panovala mocná dynastie Umajjovců, jež však v druhé čtvrtině 8. století začala upadat, což mělo za následek postupný rozklad říše. Al-Mansúrův otec zemřel v roce 744, kdy se novým umajjovským chalífou stal Marván II.[2]
Roku 747 vyslal imám Ibrahim, al-Mansúrův bratr, generála Abú Muslima do Chorásánu, aby zde rozpoutal povstání proti Umajjovcům. Abú Muslim slavil úspěchy – v Chorásánu sebral početné povstalecké vojsko,[3] které pak triumfálně protáhlo Íránem a vpadlo do Iráku.[4] Umajjovci však současně zajali Ibrahima, který pak zemřel v zajetí. Al-Mansúr se zbytkem rodiny v roce 749 uprchl z Jordánska do Kúfy v Iráku,[1] kterou mezitím dobyla povstalecká vojska. Zde Abbásovci zvolili za nového chalífu dalšího al-Mansúrova bratra, al-Saffáha. Ten roku 750 porazil Marvána II. v rozhodující bitvě u Velkého Zábu a opanoval Damašek, čímž se chopil vlády nad celým umajjovským chalífátem a založil takzvaný abbásovský chalífát.[4]
Abú Muslima al-Saffáh odměnil tím, že ho jmenoval místodržícím v Chorásánu.[3] Všechny Umajjovce Abbásovci postupně vyvraždili,[4] pouze s výjimkou Abd ar-Rahmána I., který uprchl do dnešního Španělska, kde v roce 756 založil Córdobský emirát.[5] Al-Saffáhova čtyřletá vláda probíhala ve znamení marné snahy o konsolidaci celé islámské říše, s níž prvnímu abbásovskému chalífovi al-Mansúr intenzivně pomáhal.[1] V roce 754 al-Saffáh zemřel[6] a al-Mansúr se chopil vlády.[1]
Chalífa
Ihned po nástupu na trůn se proti al-Mansúrovi postavil jeho ambiciózní strýc Abdalláh ibn Alí, jehož vzpouru nový chalífa potlačil díky pomoci Abú Muslima.[1] Chorásánského místodržícího ale vzápětí nechal zrádně usmrtit, čímž odstranil dalšího potenciálního soupeře o titul chalífy.[3] V reakci na Abú Muslimovu vraždu propuklo v Íránu několik povstání. Ještě v roce 755 se do čela Abú Muslimových přívrženců lačnících po pomstě postavil šlechtic Sunpadh, avšak al-Mansúr tuto chorásánskou revoltu krutě potlačil. Neuspělo ani povstání z roku 762, jehož vůdce se prohlašoval za proroka. V roce 757 al-Mansúr zasáhl rovněž proti ší'itské sektě Ravandianů z Chorásánu, která ho považovala za Boha.[1]
Roku 762 Abú Dža'far al-Mansúr zahájil stavbu nového hlavního města Bagdádu, kam přenesl své sídlo z Damašku. Tímto krokem chalífa značně upevnil abbásovskou moc. Zároveň tak reagoval na nepokoje v Basře a Kúfu. Založení Bagdádu souviselo také s vybudováním nového byrokratického aparátu říše.[7][1] Al-Mansúrova politika posílila teokratickou povahu chalífské moci. Abbásovci totiž na rozdíl od Umajjovců, kteří vystupovali spíše jako pouhá arabská knížata, zdůrazňovali zejména svou vazbu k Bohu a proroku Mohamedovi. Abú Dža'far v neposlední řadě zavedl tradici, že nový chalífa vždy přijme jméno vyjadřující milost boží. On osobně přijal právě jméno al-Mansúr („obdařený vítězstvím“).[8] Pro své vojenské a budovatelské činy je al-Mansúr považován za faktického zakladatele abbásovského chalífátu.[1]
Soudobé prameny al-Mansúra popisují jako vysokého štíhlého muže s hnědou pletí a řídkým plnovousem. Před smrtí al-Mansúr zajistil nástupnictví svého syna al-Mahdího. Zemřel v roce 775 na cestě do Mekky a byl pohřben poblíž svatého města.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h i Al-Manṣūr | www.britannica.com [online]. Chicago: Encyclopædia Britannica, Inc., [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tauer 1984, s. 71–72.
- ↑ a b c Abu Muslim [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2020-11-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c Tauer 1984, s. 73.
- ↑ CHALUPA, Jiří. Dějiny Španělska. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 752 s. ISBN 978-80-7422-525-3. S. 77–78.
- ↑ Abu al-Abbas al-Saffah | www.britannica.com [online]. Chicago: Encyclopædia Britannica, Inc,, 2020-01-01 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tauer 1984, s. 77.
- ↑ Tauer 1984, s. 77–80.
Literatura
- TOYIB, Biodun. Abbasid Caliphate [online]. Abuja: School of Art and Social Sciences, National Open University of Nigeria [cit. 2021-01-11]. S. 34–42. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-14. (anglicky)
- TAUER, Felix, 1984. Svět islámu: dějiny a kultura: nástin politického, sociálního, hospodářského a kulturního vývoje zemí, do nichž proniklo učení arabského proroka, od jeho vystoupení do konce první světové války. 1. vyd. Praha: Vyšehrad. 301 s. ISBN 80-702-1828-2.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu al-Mansúr na Wikimedia Commons
- Al-Mansúr na oxfordreference.com
Chalífové | ||
---|---|---|
Předchůdce: Abú al-Abbás al-Saffáh | 754–775 Al-Mansúr | Nástupce: Al-Mahdí |
Abbásovci | ||
---|---|---|
Abbásovci v Bagdádu (750–1258) | Abú al-Abbás al-Saffáh • al-Mansúr • al-Mahdí • al-Hádí • Hárún ar-Rašíd • al-Amín • al-Ma’mún • al-Mu’tasim • al-Váthik • al-Mutavakkil • al-Muntasir • al-Musta'ín • al-Mu'tazz • al-Muhtadí • al-Mu'tamid • al-Mu'tadid • al-Muktafí • al-Muktadir • al-Káhir • ar-Rádí • al-Muttakí • al-Mustakfí • al-Mutí' • at-Tá'i' • al-Kádir • al-Ká'im • al-Muktadí • al-Mustazhir • al-Mustaršid • ar-Rášid • al-Muktafí • al-Mustandžid • al-Mustadí' • an-Násir • az-Záhir • al-Mustansir • al-Musta'sim | |
Egyptští Abbásovci (1261–1517) | Ahmad al-Mustansir billáh • Al-Hákim I. • Al-Mustakfi I. • Al-Wathiq I. • Al-Hákim II. • Al-Mu'tadid I. • Al-Mutavakil I. • Al-Wathiq II. • Al-Mu'tasim • Al-Mutawakkil I. • Al-Musta'in • Al-Mu'tadid II. • Al-Mustakfi II. • Al-Qa'im • Al-Mustanjid • Al-Mutavakil II. • Al-Mustamsik • Al-Mutavakil III. |