Šimako Murai

Šimako Murai
Narození12. července 1928
Hirošima
Úmrtí9. května 2018 (ve věku 89 let)
Povoláníjazykovědkyně, spisovatelka, dramatička, Impresário, překladatelka, teatroložka a divadelní režisérka
Alma materUniverzita Karlova
Tématadivadlo, drama, divadelní režie, překlady z češtiny a překlady do japonštiny
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Šimako Murai (japonsky 村井志摩子; 12. července 1928, Hirošima, Japonsko – 9. května 2018) byla japonská dramatička.

Vystudovala na Karlově Univerzitě v Praze, a přeložila do japonštiny díla Václava Havla, Josefa Topola, Milana Kundery, a libreta k operám Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka. Je autorkou divadelní hry o Janu Letzelovi.

Šimako a Československo

Šimako Murai přijela do Československa v roce 1959, aby se seznámila s divadelními postupy E. F. Buriana. Ten bohužel před jejím příjezdem zemřel, ale zaujala ji práce režiséra Otomara Krejči. Původně zamýšlená krátkodobá stáž přerostla v několikaletý pobyt. Při něm absolvovala obor divadelní věda na FF UK.[1]

V šedesátých letech byla velmi populární díky sérii televizních pořadů Tajemství řeči které s ní natočil Karel Pech. V roce 1968 o ní natočil Karel Pech také dokumentární seriál Moje přítelkyně Šimako.[2]

Po návratu do Japonska v roce 1969 vydala překlad několika českých divadelních her (Kundera, Topol, Havel). Některé z nich také v Tokiu inscenovala.

Režie v Česku

  • 1992, Slunečnice, Činoherní klub v Praze, režie českého překladu své hry.
  • 1994, Déšť letáků, Činoherní klub v Praze, režie anglického znění (u příležitosti kongresu PEN Klubu v Praze).
  • 1998, Eviččiny housle, Máchovo divadlo v Litoměřicích, režie hry z cyklu Hirošimská žena.

Hirošimská žena

Ve vlastní dramatické tvorbě, se soustředila na téma prvního užití atomové bomby v Hirošimě. Na toto téma napsala řadu her. Pro inscenování těchto her založila tvůrčí skupinu Hirošimská žena. Velkou částí hirošimského cyklu tvoří trilogie o českém architektu Janu Letzelovi, který vyprojektoval i tzv. Průmyslový palác v Hirošimě.

Murai vždy uvádí na jeviště pouze ženské postavy. I osudy architekta Letzla jsou pojednány přostřednictvím osudů žen, které hrály určitou roli v jeho životě.

V rámci projektu 2005 – rok mezilidských vztahů mezi EU a Japonskem v ČR bylo v Česku (v Hradci Králové, Náchodě, Turnově, Poděbradech a v Praze) uvedeno o Letzelovi pět představení hry Šimako Murai - Stavitel atomového dómu. Z jednoho představení byl pořízen i filmový záznam.[3]

Ocenění

  • V roce 1988 získala na festivalu v Edinburghu cenu za novou tvorbu.

Odkazy

Reference

  1. Archivovaná kopie. japanologie.blog.cz [online]. [cit. 2016-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  2. Moje přítelkyně Šimako [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-30]. Dostupné online. 
  3. http://www.muzydetem.cz/echo/foto.php?rok=2005&akce=35

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech